PRAVÉ KŘESŤANSTVÍ 

Tento článek jsem nestihla v daném čase dovést do žádoucí formy, přesto je dáno, abych ho s omluvou zveřejnila. Zítra letím do Tádžikistánu, po návratu to určitě spravím.
Základní funkcí církve a kněžích je to, aby přiváděli lid blíže Bohu a Boha lidem. Myslím, že je všem jasné, že se to neděje a je zapotřebí provést radikální a nekompromisní změnu. Na této stránce bude postupně přibývat nová liturgie tak, aby to odpovídalo božské alchymii. Prostřednictvím nové církve bude alchymie předávána všem těm, kteří se na tu dlouhou cestu dobrovolně a z vlastní vůle vydají.
 
K výše napsanému bych ráda přidala polemiku o nahraditelnosti nebo nenahraditelnosti alchymie potažmo nové církve. Je pravděpodobné, že texty mohou a pravděpodobně také budou vyznívat kategoricky a možná až příliš domýšlivě. Mohou samy o sobě být někomu zrcadlením jeho vlastních nevědomých mocensky manipulačních sklonů tím více, čím více vzbuzuje napsané negativní emoční odezvu. Vyjděme z axiomu, že je lidstvo milovaným a prozatím ještě nenavrátivším JEHO potomkem. Skutečně jest pravdou to, že je alchymie JEHO darem, prostředkem, manipulačním nástrojem či úpěnlivou prosbou k návratu. Co je božské, je dokonalé a alchymie božským dokonalým nástrojem je. Pokud by byly k alchymii výhrady, nejde to na vrub alchymie samotné, ale těch, kdo ji překrucují k obrazu svému a ničí její podstatu. 
A protože alchymie dokonalá je, má nezpochybnitelné právo stavět se do první a snad i jediné linie prostředků k návratu DOMŮ. Tak jest. Jenomže jedním ze základních zákonů Univerza je zákon svobodné vůle a je na rozhodnutí každého jednotlivce, zda se alchymií (pravým náboženstvím) vést dá nebo nedá. Každý má právo se sám z vlastní vůle rozhodnout kdy, s kým či zda vůbec se na cestu DOMŮ vydá. V případě, že chce hledat jiné prostředky a metody, nechť je mu to bez jakýchkoliv tlaků od kohokoliv svobodně umožněno. Současně však také platí kategorická netolerance jiných metod prezentovaných coby alchymistických, když tomu tak není, či netolerance přisvojování a zneužívání si alchymie k čemukoliv jinému než k návratu k OTCI. Je nutné oddělit zrno od plev.
 
Ale aby mohlo začít nové, je nejdříve zapotřebí pochopit a pročistit to staré. Proto se ještě budu zabývat historicko - mytologickými skutečnostmi, které byly změněny a poupraveny výklady těch, kteří je zapisovali a šířili (a dělají to stále) nepochopené.
Tvorba a příprava nového učení bude trvat 12 let. Součástí toho bude i zasvěcovací symbolika, která je dohodou se Stvořitelem. Nositelé bude shora pověřeni k úkonům, které budou otevírat zámky nejdříve ke zvířeti, k člověku a potom k Bohu.(k individualitě s rozdělením vod, pak ke sjednocení vod a nakonec k návratu do VOD). Tisícileté zkušenosti ohledně nakládání s alchymií jsou tristní, vždy došlo ke nějakému zneužití k mocenským účelům. Proto je utrpení nevyhnutelné. Teprve ono utrpení je nadějí, že se už nic zneužívat snad nebude. Myslím, že je každému jasné, že stávající stav civilizace je neúnosný a všechny snahy o nápravu světskými prostředky selhávají. Uvažování ve smyslu že jednou už ten den, kdy vědci vynalezou lék na vše je bláhové, jsme pouze oběťmi mocenských manipulací. 
Ale zpět ke zasvěcování - klíčům. V rámci výše popsaného budou klíče postupně aktivovány a provázející aktivovaná symbolika (klíč) bude předávána shora vybraným a prověřeným jedincům. Ale jsme češi a zlaté české ručičky jsou pověstné tím, že si poradí s kdejakým tajemstvím. Pokud třeba nějaká zahraniční firma vymyslí nějakého "ježka v kleci", tak funkčnost zabezpečení nejdříve testují v česku. Vždy se totiž najde někdo, kdo všechna "nepřekonatelná" bezpečnostní opatření nějak nakonec zdolá, v tom jsme ve světě pověstní. Existují hekři počítačoví či jiní a je pravděpodobné, že se také najde nějaký ten chamtivý hekr energetický. A k tomu jsem povinna napsat následující varovné sdělení. Podvodně stažené či jinak zneužité symboly budou okamžitě zbaveny působnosti, nahrazeny jinými a svatokrádežníci musí počítat s následky.
 NOE:
 
Noe byl povolán Bohem, aby svůj národ odvrátil od uctívání model, tak vyzýval obyvatele země, aby činili pokání a nechali se pokřtít. Lidé se mu ale vysmáli. Proto mu Bůh přikázal postavit loď - archu.
Archa = archetyp, archetpální postup, univerzální božský jazyk.. Opakem je an - archie, která božský jazyk nerespektuje.. Zákonitým následkem je potopa neboli utopení se ve vodách nevědomí. A jelikož platí "jak dole, tak i nahoře", pak je jasné, anarchie k vodě vnitřní přichází kolize vodou vnější ve formě povodní či vysychání zdrojů vody pitné atd. Noe se zhostil archetypálního úkolu vrátit prvorozeného, vrátit zabitého Ábela, integrovat všechna zvířata v sobě samém, stal se nahým. Nebylo už co skrývat, čímž se mu dostalo božského opojení (leží nahý a opilý ve stanu). 
 
Dokončená archa je PANNOU Izraele. V ní jsou všechny energie sezdány na nulu, připraveny ke zrození Spasitele. V této souvislosti je nutné připomenout energie jeho synů. Šéma, Jafeta a Chama. 
Noemův syn Cham to uviděl a "venku" vyprávěl o tom, co se odehrálo "uvnitř", o otcově nahotě. Byl to hekr.
Jeho další dva synové, když to uslyšeli, vešli pozpátku do stanu k otci, aby přikryli jeho nahotu. Věděli, že tajemství opojení nelze uloupit, ale je nutné jít pozpátku neboli, obrácením, pokáním, se vrátit k MATCE, k MATERIA PRIMA a přijmout vytěsněné zvířecí (nehodící se) energie do konce, v arše s nimi uzavřít sňatek, stát se nahým ve smyslu neskrývání vytěsněných kvalit (na počátku byli Adama a Eva nazí, nestyděli se...) a následně se opíjet božskou ohnivou láskou šťastného OTCE, kterému se navrátil ztracený milovaný SYN.
Cham zde zastupuje celou armádu těch, kteří podvádějí, pyšní se svou spiritualitou, ale ve skutečnosti jsou jen chamtiví a kradou. Cpou se na nebesa aniž by do archy noemovy vůbec kdy nastoupili.
 
 
Potopa je situace každého člověka, národa, civilizace..... ve stavu totálního nevědomí, jehož součástí je i to, co nazýváme morálkou. Součástí o to nebezpečnější, že je to zaměňováno s probuzeným vědomím. Totiž nikdo - muži, ženy, národy, civilizace.... si v posledních tisíciletích nevzpomínají na svá vnitřní nebesa vytěsněných kvalit, neprobíhá mužské dílo KA-MEN sňatků s těmito energiemi. Bez tohoto vnitřního mužství (mužů i žen) se vše přesouvá stínově vně, kde pak vnější mužství dobývá svět vnější, čímž se rodí pouze dcery, ne SYNOVÉ. Proto je naše civilizace vnějškově dominantně mužská, ale energeticky hluboce ženská (jsme ovládání nevědomým nevykoupeným ženstvím) ve smyslu tom, že žádné mužské dílo neprobíhá. Potopa je stavem dnešní situace lidstva a kalamity vodami vnějšími ono nevykoupení budou zákonitě následovat. 
Mám pocit, že to melu furt dokola, ale to neva..
 
.........Noe z okna lodi vypustil krkavce. Ten zakroužil nad archou a nenalezl suché místo k usednutí. Vrátil se tedy zpět na loď. Pak vypustil Noe holubici. I ta se však vrátila, neboť nenalezla místo k usednutí. Počkal Noe 7 dní a znovu vypustil holubici. Holubice odletěla a navečer se vrátila s olivovou ratolestí. Noe se velmi radoval, jeho naděje byla posílena. Dostalo se mu znamení, že na mnoha místech vody již opadají, avšak na souši nelze ještě přežít. Potřetí vypustil Noe holubici. Ta odletěla a již se nevrátila. Tehdy Noe otevřel střechu korábu a spatřil, že povrch země byl vskutku osušen. Je to vlastně popis alch. díla. v černém a bílém....
 
 
N manželkou byla Naama, která se narodila jednomu z potomků Kaina. To znamená nevykoupené energie zabitého Ábela a na archu vstoupili i jeho synové s manželkami....
 
 

 MAGIE - MAG - MAGDALA 

 
MAGDAL = VĚŽ: věž je vždy něco, co se povyšuje. nebudeme se zabývat významu slova rozhledna atd., ale smyslu povyšování se nad Boha. 
MAG: prostředník k návratu z MA (materia) ke G (god, bůh). MAGie je prostředek k témuž. Pokud se tento božský prostředek zneužívá ke stavbě věží bez chrámů, jde o zneužití, svatokrádež.
BABYLON: Spravedlivý Noe měl tři syny. Každý z nich se stal otcem mnoha dalších synů. A ti zase otci dalších synů. Tak vzniklo na sedmdesát národů. Jejich země neměla hranic a byla zemí jednoho - archetypálního jazyka. Jenomže Cham ještě nebyl zpracovaný, zákonitostí toho je nutnost se zase vrátit k patě stromu.... Jeho vnuk Kanaán - země "prokletá kanaánská" čeká na vykoupení dodnes, Cham je stále velmi dominantně funkční a země Sýrie, Palestina, Libanon a Izrael - země i ZEMĚ Kenaánská se zákonitě nemohou z války vnější vymanit. 
JEDEN JAZYK: všichni mluvili jednou řečí - božskou, archetypální, alchymistickou, odpovídající božímu plánu kvadratury kruhu........
ZMATENÍ JAZYKŮ: to znamená, že různými rádoby zasvěcnými výklady "moudrých" - potomky Chama došlo k pomýlení výkladů, přičemž je každý přesvědčený o své pravdě, čímž automaticky roste had a tím také vnější boje. "Křesťané" si myslí, že je jejich výklad ten správný, bylo tedy jasné, že se objeví had - islám zrcadlící to, co je špatně. A jelikož se lev drží už tisíce let, není ochota přijmout fakt ten, že zrcadlící nastavený stín je božím ukazatelem. Nepřijaté zahalené ženství je zdrojem nevraživosti, vnějších válek a pohrdání místo pochopení, že křesťanství žádné vnitřní ženství neintegruje, je pro něj schované, zahalené jako arabská žena.. Arabská černě zahalená žena je božím vyslancem, kopancem do namyšleného pseudokřesťanského zadku, aby už konečně došlo k tomu AHÁ, tak to je to, co nechci vidět a přijmout. Jsem to ale vůl (vykastrovaný, neplodný), už chápu nutnost zesilování hada třeba ve formě migrace atd... A tak bychom mohli popsat tisíce stran příkladů babylonského zmatení jazyků. Žijeme v Babyloně stále.
 
..... Společně putovali Noemovi potomci světem a společnou řečí velebili Boha. Až došli do země Sennaár. Úrodná půda tu byla zavlažována vodou mohutných řek. každý rok sklízeli více a více obilí - "chleba". Dobytek tučněl a množil se na bohatých pastvinách. Stromy nesly spousty ovoce, z včelích plástů prýštil med a ve vinicích zrály sladké hrozny. A řekli si lidé: "Pojďme a postavme největší město a nejvyšší věž. Věž ukáže všem naši moc a sílu.  Bude se tyčit do oblak a připomínat náš věhlas. A Bůh se zachmuřil, neboť viděl, že se lidé opět ve své pýše povyšují na roveň Boha a neustanou, dokud neučiní, jak si zamanuli. Proto zmátl jejich jazyky, takže od této chvíle si přestali rozumět. Byl konec zpupné stavby, jež měla předčit Boží slávu, neboť bratr s bratrem se nemohli dohodnout a otec se synem se také nedomluvili. Tak se lidé rozptýlili po zemi, podle svých jazyků vytvořili národy a hranice mezi nimi. A místo, kde zůstaly jen trosky nedokončené věže, bylo nazváno Babylón, což znamená Zmatení.
ZMATENÍ JAZYKŮ: všichni mluvili jinou řečí, nedomluvili se bratr s bratrem neboli Kain stále vraždí Ábela a Jákob se bojí Ezaua, otec se synem se také nedomluvili neboli otcové (pýcha) nepouští své syny a synové se bojí soudu otců a "nahoty" a OTEC je stále mrtev.
 
DUBAJ - Burž Chalífa (dříve Dubajská věž) - domeček z karet vnějších je odsouzený k zániku... To je "lež jako věž". 
 
VĚŽ x CHRÁM x SLOUP:
 
Sloup: Pravý chrám stojí na sloupech a je jedno, zda jde o sloupy z kamene nebo z ka-mene. Pakliže je chrámem duše osobní nebo civilizační, jsou chrámové sloupy symbolickým vyjádřením sloupů duše, na kterých je celý chrám postaven. Významem to také odpovídá vstupu do duality a následkům vstupu do duality (v Angkor Vatu jsou místo sloupů řady soch jak už jsem psala dříve). Pravá strana (pravý sloup, pravá hemisféra....) jsou démoni - stíny vzniklí procesem vstupu do domu otců coby protipól levé strany, levých hemisfér, vytěsněných vnitřních žen.... Je to ono hadí vybočení z bodu nula, kdy krajnosti jediného jsou základem, prvním kvadrantem kvadratury, dědičným "hříchem" nutným k sebepoznání, žádoucí tvorba ega v rámci světských zákonů prvního desatera. Zpětné protnutí hada v bodě nula platí jak pro jednotlivé dílčí vlastnosti, pro duši jako celek, pro duši rodiny, národa, civilizace, lidstva........). Vrácením k výchozímu bodu, k materia prima, vykoupením krve boříme levou a pravou stranu, už není východ či západ, není sever a jih, je už jen nula. Božskému jazyku odpovídá úhelný proces duše, žádoucím je po projití sloupořadím vstup do chrámu, kde nás čekají další kroky nutné ke konečnému návratu DOMŮ.
Šalamounův chrám byl zbořen nikoliv vykoupením, ale nedokončením v předurčeném čase. Izrael rozdělen na Iz a Ju..., Izraelský chrám také padl.
 
 Podstatou chrámů je mimo jiné symbolický průchod všemi etapami náboženského procesu a až na závěr se vystoupá na nejvyšší místo a tím je chrámová věž. ocitáme se zde na území šiivy, Neptuna atd., přičemž tato božstva znají pravdu o poctivé cestě adeptů a podle toho konají. Pokud výstup na věž následuje po statečném He - ro - ickém a poctivém zdolání všech úseků chrámu, může beraní hlava adepta propustit k dalším postupům a v takovém případě nám šiva nastavuje přátelskou tvář. Může zničit vše zjevné, aby ožilo nezjevné, to jediné pravé. Pokud se ale staví věž bez předchozích kroků, stávají se božstvy destrukčními. Jejich síla z úhlu pohledu svatokrádežníků je silou negativní, nicméně z úhlu pohledu celku (Vesmíru....) se destrukce rovná likvidaci rakovinné buňky, je tudíž v rámci celku žádoucí a léčivá..
 
Princezna zakletá ve věži: pohádkovou symbolikou je nám sdělena pravda, že pokud vnitřní ženství není přijímáno chrámovým mysteriem, zůstává uzamčené ve věži a možná je v tomto místě vhodné dát pohádkovou symboliku do kontextu biblických dějin.
 
Marie Magdalská: v symbolice ženy - prost-institutky zrcadlila nevědomou prostituci. Všichni kamenující i ka-menující .prostituovali s nepravým chotěm, místo energetických sňatků s nevědomím se pářili se svými egy, čímž plodili démony, kteří ničí vše, co jim zrcadlí jejich vytěsněné kvality. MARIE z MAGDALY. Neboli Marie z věže. Marie žena, bílá krvinka Izraele, která se stala projekčním plátnem mor - álně ctihodných, byla poslem boží milosti, která ukazovala obcházené kvality ctihodných mužů i žen stavějících opět věž místo chrámu. Apoštol Petr, onen stavitel základů církve sám také nepochopil, jak to Ježíš vlastně myslel a tímto lvím nepochopením vlastního vnitřního ženství položil základy církve, která ženy vnější i vnitřní kamenuje dodnes. Světskou mocí okupuje a uzurpuje chrámy vnější, ale vnitřně staví jen věže.
 
Šalamoun x Královna ze Sáby: Král Šalamoun je prezentován tak, že měl snad stovky či tisíce manželek a spousty potomků. Je mylné si to představovat světsky, jelikož nám mytologický příběh podává svědectví o tom, jaké následky má nepřijetí boha úplně celého. Šalamounova moudrost umožnila sňatky s mnoha cizinkami, čímž do země Izraelské putovalo mnoho darů (přijetím stínu dostáváme dary od NĚJ).
 Ne však do úplně poslední polopřímky, kterou symbolizovala královna ze Sáby. Žena cizinka z velmi vzdálené země, cizí, kněžími nepřijatelná (nehodící se do mor-álky kněžích). Sňatek s ní nebyl dovolen, neproběhl a syn tohoto vztahu je spojen s archou úmluvy. Archa úmluvy je vždy tam, kde je uroboros zakousnut do ocasu - kde je cesta hada dokončena. A jak už jsem zmínila dříve, archa úmluvy se objevuje na scéně dějin po vyjití hebrejů z Egypta, po překročení moře a po tom, co si "vyprali šat". SYN Šalamounův, SYN vzešlý ze sňatku nejvzdálenějšího cizího odešel se svou neprovdanou matkou do země nevyvdané. A tam s archou úmluvy čeká tisíce let na to, až energetický šalamounův chrám, šalamounova pečeť dojde do konce svých dnů (dokončí kvadraturu) a SYN s ARCHOU se opět objeví na scéně dějin.
 
Král David: Když se píše o Šalamounovi, měla by se také věnovat pozornost králi Davidovi. Všichni známe biblicko - historické souvislosti s příchodem mesiáše, nicméně i jeho roli vyladači písma překroutili úhly pohledu svých vlastních nevědomých stínů. Bývá popisován coby dost krutý válečník a bonus navrch je mu přičítána podlá vražda soka v lásce. Ale ať už byl jakýkoliv, mytologické poselství je těmito nesmyslnými výklady úplně znehodnoceno, čímž je tím pádem znehodnocena a nepochopena rodová linie samotného Krista. David byl válečníkem - válčil s cizinci a vítězil, což znamená, že to cizí integroval úspěšně, ani to nemohlo být jinak, pakliže se jedná o počátek ....... A "podlou vraždou uloupená žena Batšeba" - David nechal v boji zabít Uriáše (urina, moč, ledviny) - nejlepšího válečníka........... 
 
Boží milostivá prozřetelnost nám v současnosti dává možnost ve zhuštěném, rituálním gardu všechny nedokončenosti přijmout a energeticky zpracovat, podmínkou je však vědomé si uvědomění toho, co se vlastně děje. Jelikož jsou to procesy západním školstvím a výchovou utlučené a nepřijatelné, je velmi těžké světská dogmata opustit a přijmout nová, ta, která jsme se neučili. A čím "více titulů" potvrzujících domem otců správnost "nesprávného", tím obtížnější to je. Bláznovství domu otců je normálností boží, normálnost domu otců je bláznovstvím okem božím.
 
Josef Egyptský:
 
Jákob svého prvorozeného s Ráchel miloval nejvíce ze svých 12 synů a jako jedinému mu daroval barevný oděv. Bratři velmi žárlili a jednou ho hodili nahého do prázdné nádrže na dešťovou vodu. Nakonec ho ale bratři (Juda) prodali za dvacet šekelů stříbra do egyptského otroctví. Pak vzali Josefův oděv, namočili jej do kozlečí krve jako důkaz otci, že ho sežrala divoká zvěř.
V Egyptě Josef proslul jako výborný vykladač snů a díky tomu ho farao jmenoval nejvyšším správcem Egypta a dal mu nové jméno Cafenat Paneach, což znamená "Odhalující skryté".
Když pak nastaly roky neúrod, dolehl hlad i na obyvatele Kenaánu, kde žila Josefova rodina. Tehdy Jákob poslal své syny, aby v Egyptě nakoupili potravu a došlo ke smíření mezi ním a bratry a celá rodina se přestěhovala do Egypta. Z této semitské rodiny se stal izraelský národ.
 
Starý Egypt končí - smrt starého, přičemž to starý dům otců předá to své, aby ten další to využil zdokonalil - dočistil nedokončené. Vykoupením nového se "osvobozuje i to staré...", jen "všeho do času".
Hebrejové měli využít znalostí "domu otců" a dokončit DÍLO, ale místo ponaučení Amarny se k Amarně nepochopi-telně vrátili. ŽENA a LEV se v precesi nedokončili. Nyní se chystá "NOVÉ", ale "domem otců" bude Atlantida obohacena o precesní zkušenost, která snad bude dostačující k prozření.  
Amarnou oslabený Egypt byl nucen se věnovat válkám vnějším, čehož logickým důsledkem bylo nedokončení války vnitřní, DÍLO se nedokončilo a muselo se začít chystat "nové lůno Hebrejů" pro dokončení precesního DÍLA.
 
Jeruzalém: J-e-R-u-Z-a-L-e-M. Měla to být země zaslíbená, kde si Bůh Ra vzpomněl na své Já skrze člověka a člověk si měl vzpomenout na svá nebesa skrze Krista. Svaté město mělo dokončit Egypt a Atlantidu, ve skutečnosti ale uvízli v Amarně. 
Zkušenost č.1) Den před odletem z Tel Avivu do Prahy jsem na recepci hotelu chtěla zaplatit pobyt. Bylo už pozdní odpoledne a pravděpodobně majitel hotelu už tam nebyl. Jediným přítomným zaměstnancem byl recepční. Spočítal částku a tu jsem mu zaplatila. Očekávala jsem standartní postup včetně dokladu o zaplacení. Nic z toho se však nestalo, recepční bez mrknutí oka strčil peníze do své kapsy u kalhot, načež se už věnoval pouze svému mobilu, mou maličkost už nebral na vědomí. Po několikáté výzvě o doklad otráveně řekl, že mi ho dá až ráno, teď ho nemůže najít. Bylo mi to jasné, hodlal si peníze ponechat, ráno by samozžejmě vše zapřel. Šly na mě mrákoty. Peníze jsem měla tak akorát na cestu na letiště, na další placení už jsem neměla peníze. Izrael je prošpikovaný ozbrojenci, kontroly na letišti až nahánějí strach a já bez potvrzení o zaplaceném hotelu? Hrůza. Dostala jsem až hysterický záchvat zuřivosti, mlátila jsem na recepční zvonek a hulákala na něj. Ani nevím, jak se mi tak rychle vybavily sprosté nadávky v angličtině. Teprve pak, když to vzbudilo pozornost hostů hotelu, vytáhl bankovky z kapsy a pohrdavě mi je hodil jak psovi. To by se nikde jinde stát nemohlo, tím jsem si jistá.
Druhý zážitek: Na večerní procházce starým Jeruzalémem jsme chtěly ochutnat freš džus z granátových jablek. Prodejce měl vyvěšenou cenovku, kolik 2dcl nápoje stojí. Když už jsme měly kelímky v ruce a já mu dávala patřičný obnos, vzal tlustý fix a cenovku přepsal na dvojnásobek s vysvětlením, že to právě teď zdražil. Ozbrojenci na rohu - zaplatila jsem.
 
Abrahám: rodným jménem Abram - "otec množství". Je prvním biblickým patriarchou a praotec izraelského národa. Když bylo Abramovi 75 let, vyzval ho Bůh, aby opustil svéh otce a odešel do země Kanaan, kterou se rozhodl dát jeho potomkům. Abram uposlechl a vstoupil do země, kterou obývaly národy vzešlé z Kanaana, syna Chama, syna Noema.
Cesta do Egypta: Když potom v jejich působišti nastal hlad, sestoupil Abram a Sáraj do Egypta Abram, obávající se o svůj život, se uchýlil k rozhodnutí zaajit skutečnost, že jsou se Sáraj manželé a prezentoval pouze část pravdy o jejich vztahu - že jsou bratr se sestrou. Jako Sárajin bratr tedy zabit nebyl, ale jeho žena, hodnocena jako velice krásná, byla vzata do faraonova paláce. Stala se ženou faraonovou. Hospodin však zasáhl faraona ranami. Takže se faraon na Abrama rozhněval, Sáraj mu vrátil, veškeré dary mu ponechal, avšak z Egypta je poslal pryč.
Manželství se Saraj bylo dlouho bezdětné. Na radu své manželky proto zplodil Abram ve svých 86 letech svého prvního syna Izmaela, jehož matkou byla otrokyně Saraj jménem Hagar. V době, kdy bylo Abramovi 99 let, Bůh potvrdil platnost své smlouvy a zavázal se rozmnožit Abramovo potomstvo, které vzejde ze Saraj. Na znamení platnosti změnil jejich jména na Abraham a Sára. Když bylo Abrahamovi 100 let, Hospodin Sáru navštívil. Došlo ke splnění toho, co bylo slíbeno. Sára v 90 letech otěhotněla a porodila  Abrahamovi v jeho stáří syna, ze kterého vzešel izraelský národ v určeném čase. Abraham mu dal jméno Izák.
V 90 letech se Sáře narodil syn Izák, ze kterého vzešel izraelský národ.
Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary posmívá, vyzvala Abrahama, aby Hagaru i se synem vyhnal, neboť syn této otrokyně nebude dědicem spolu se zaslíbeným synem Izákem.
 
Jak je možné, že má Abraham nárok na zemi Kanaánskou, protože původně byla přidělena Šémovi a jeho potomkům a Kanaánci jakožto Chámovi potomci ji pouze dobyli. Abraham tedy jakožto potomek Šéma na ni má zákonný nárok.
 
Jákob: 
 
Lában: znamená "Bílý"! Je to otec Ley a Ráchel ("ovce")- byla druhou ženou patriarchy Jákoba a matka Josefa a Benjamína. Jákob poprvé potkal Ráchel u studny, kde napájela stádo. Zamiloval se do ní a zavázal se Lábanovi sloužit sedm let, aby mu Ráchel dal za ženu. Ale po 7 letech služby o svatební noci mu Lában podstrčil starší sestru Leu. Jákob nakonec souhlasil, vzal si Leu, ale i její sestru Ráchel, za kterou sloužil u Lábana dalších 7 let.
Nejprve s nemilovanou Leou zplodil 4 syny (Ruben, Šimon, Lévi a Juda), zatímco Ráchel zůstávala bezdětná. Proto mu dala svou otrokyni Bilhu, která mu porodila 2 syny (Dan a Neftali). Také Lea už byla neplodná, dala tedy Jákobovi svou otrokyni Zilpu a ta mu porodila také dva syny (Gád a Ašer). Později byla Lea opět plodná a porodila mu dva syny (Isachar a Zabulón) a dceru (Dína), nakonec se dočkala i Ráchel, které se narodili dva Jákobovi nejmladší synové - Josef a Benjamin.
Po 20 letech služby u Lábana se Jákob vrátil zpět do Kanaánu. Bible vypráví příhodu o nočním zápasu Jákoba s tajemným cizincem. Na závěr mu jeho sok požehnal a změnil mu jméno. Namísto Jákob se měl jmenovat Izrael (hebrejsky Jisra´el "Bůh zápasí"). Proto se jeho potomci nazývají Izraelité.
 
LIBANON - "bílá hora". král Šalamoun prováděl v Libanonu stavební práce a jedním stavebním projektem byla "libanonská věž", která hledí směrem k Damašku. (dam je krev, je tam taky uťatá hlava Jana Křtitele..)
 
Z - poslední v abecedě - "vzpomínání na nejzazší nevědomé území" IZ-RA-EL, ZILPA, IZÁK...
J - souvisí s "JÁ" - JOSEF, JÁKOB, JAN, SÁRAJ x SÁRA, JUDEA, JUDA, MIRJAM... Ja je stejně univerzálním vokálem jako třeba sloup. Může to být Já v rámci jedné vlastnosti, v rámci celé bytosti, v rámci národa, dokonce to platí i na různé etapy. Zvířecí, lidskou i božskou. V ůzných úrovních je  Já výchozím bodem pro další putování mysteriem. 
K - duše
B - duch
M - hmota, matka, ale i moře coby slaná voda chaosu - materia prima
R - putující vědomí boha slunce Ra v různých fázích kvadratury (Ra, Re, Rea, Ro, jehova, Jahve...)
E - elohimové - boží pomocníci
První Jan - nabádá ke vzpomínání si, druhý Jan - dokončení "Já jsem" aby mohlo přijít dílo v červeném...
Jákob x Ezau - nejdříve svého "zvířecího chlupatého" bratra nepřijímá, až u říčky Jabok se s ním shledává po tom, co se stal z Jákoba Izrael. 
Vyměněné prvorozenectví......... Slepý otec Izák (slepý vnějškově, vidoucí vnitřně) dává požehnání druhorozenému Jákobovi, ví, že ten druhý, ten druhorozený syn ego po přijetí zvířecího (Já) se stává tím, který bude vládnout.
Juda - 
Izrael x Judea
Hebrejci x Izraelité
 
OTROK: otrok mužský v mytologii představuje vždy otročení egu. Mužská část posvátného procesu DÍLA spočívá v tvorbě duality - ega a alterega, následně ve vzpomínání si na vytěsněné ženské kvality tajemství. Kdo si na ně nevzpomíná v určeném čase, zákonitě egu otročí - hebrejové otročili Egyptu, egu, domu otců.....
OTROKYNĚ: otrokyně ženská představuje zotročení ženské nevědomé části ka-mene. Pokud tuto část neintegrujeme, neuzavřeme s ní sňatek, otročíme jí ve smyslu asi takovém: představmw si hypoteticky dualitně rozdvojenou nulu s vědomou preferencí a energetickým vyživováním třeba pracovitosti. Ženským protějškem bude zákonitě vytěsněná lenost plížící se hadím protivníkem, kurvou, ukazatelkou toho, že jsme hodili výhybku z cesty, jsme na zatáčce. Pakliže ale tuto boží milost nepřijmene, zákonitě bude hadí vyslanec narůstat, čímž se bude také zvětšovat utrpení. A onen vorkoholik, domem otců tak velmi oceňovaný a chválený bude krvácet vnějšími válkami s hadem tak dlouho, dokud nepochopí a s leností se neožení. Teprve pak všechny okolnosti, ona vyjící zvířecí Lilit pozbude své moci, "vyléčený" vorkoholik již nebude ovládaný svou vlastní zotročenou vnitřní ženou.
 
Atlantida nedokončila integraci energií, nebylo dokončeno za Šalamouna, za Noeho, nebyl dokončený Egypt ani Izrael. Po celou tu dobu šlo o ŽENU (vnitřní ženu) a LVA (pýchu ega) a vždy následoval návrat do bolestné duality, do písmene J (Judea, Juda, Jan, Já, Jafet, Josef, Jákob,....). Jde o dokončení díla v bílém. Díla, které dokončuje nahotu, pravdu o "JÁ JSEM" i s vytěsněnými energetickými kvalitami. Do poslední kapky. Do posledního soudu, který schválí postup do "dalšího kola".
 
 
Bohyně Tveret: zobrazována v podobě hrošice v různých variacích. S velkým břichem, prsy, lvíma nohama, velmi dlouhým ohonem či krokodýlem na zádech. Byla považována za bohyni mateřství a porodu, za ochránkyni žen, matek a dětí. Také bývá uctívána jako manželka Setha a matka boha Osirise.
Všechny tyto výklady jsou ovlivněny úhlem pohledu naší civilizace. Pro pochopení symboliky je nutné mít vstřebaný alchymistický fenomén vod, vod a VOD. Pak je beze vší pochybnost u hrošice skutečnost, že svá mláďata rodí do vody a pak je přivádí na souš! Zajišťuje přechod, a o to právě jde. Je to energie apoštolství! Již jsem psala v kapitole Írán o symbolice vlasů a proto je někdy hroší bohyně kreslena s velmi dlouhým copem (voda - ledviny - vlasy). A proč krokodýl na zádech? Už jsem někde trošku symboliku kroodýla zachytila, v rozšířené verzi to udělám znovu. Krokodýl je zvíře také žijící ve vodě i na souši. Jde však o to, že může být skrytý v bahně či pod hladinou vody, aniž bychom ho zaregistrovali. Skoro se ani nehýbe, jako by ani nebyl. Leckdo si může myslet, že je v bezpečí a najednou, bez varování nás v bleskové akci stáhne do vody. Také je známo, že bez potravy vydrží velmi dlouhou dobu, jsou doložené případy, kdy lidé krokodýlovi páskou omotali tlamu za účelem přepravy a on jim utekl. Po dvou letech ho znovu odchytli, tlamu měl stále zalepenou, vůbec nežral a přesto žil. Když to budeme vnímat jako energetickou symboliku, tak z toho vyzní tohle: Ukrytý pod hladinou bez hnutí a bez potravy přežívá velmi dlouho stejně jako nejvzdálenější vytěsněné energetické kvality. Bez potravy to znamená, že je vůbec neživíme svou myslí, neživíme to svou vědomou pozorností, úplně jsme na to zapomněli, že je to také naše součást. No a když už si myslíme, že máme dolní vody  bahna zpracovaná (předčasné trhání plodu) - chlamst - dalo by se říct - pýchu předchází pád. 
 
Bohyně Amemait: "požíračka" čekající při podsvětním soudu před bohem Usirem. Zobrazována s hlavou krokodýla, tělem a hřívou lva a zadní částí hrocha. 
 
Bůh Anubis: provází duše, až když jsou "vody vysušeny", jsou už "na poušti". V rámci kvadratury se dostává "KE SLOVU" až po vysušení vod, když je duše už sice na poušti, ale cesta k cíli ještě daleká - Dílo v Bílém.
 
Synové HORA: 
 
Duamutef: spojen s východem a žaludkem. 
Kebehsenuf: spojen se západem a střevy
Imset: jih - játra
Hapi: sever - plíce
 
Egyptologové vysvětlují přemístění těchto orgánů do kanop kvůli rychlé zkáze, ve skutečnosti je to trošku jinak. V rámci kvadratury se Horus (stejně jako Kristus) rodí v největší temnotě jak už bylo řečeno, jenomže pak ještě následují další etapy od lidské k božské (květ života, včely, opylení "shora", med, dozrání plodu...). Také hraje roli to, že egyptská kniha mrtvých je v prvé řadě návodem, jak mrtvé - to jest odřdříznuté od věčnosti, boha OTCE vrátit zpět do života věčného. Z jejich úhlu pohledu je mrtvá každá duše v živém těle. My to máme přesně naopak a mytologické výjevy Egypta tímto obrácením nejsou správně pochopeny.
Duše vyšlá z mrtvého fyzického těla by ještě po opuštění mohla při posledním soudu potřebovat některé "za mrtva" nezpracované energie dokončit, proto právě výše uvedené orgány a žádné jiné. Srdce a ledviny pak samozřejmě zůstávají v mumifikovaném těle přesto, že se kazí úplně stejně rychle jako jiné orgány.
 
Synové Hora - energie pro dokončení, když už je voda (ledviny), dílo v černém hotové.
Světové strany v tomto případě nejsou totožné se světovými stranami jak jsme zvyklí, řídí se opět jen a pouze putováním vědomí. Proto to začíná žaludkem - východem vědomí z VOD, přijetím a zpracováním duchovní potravy. Střeva zpracovávají dualitu - zrno od plev, "duchovní energetický" odpad versus výživa ještě před tím, než vědomí zapadne za obzor. Játra jsou zodpovědná za osvětlení, pročištění přijatého, je to jih kvadratury kruhu. Plíce, energetické dýchání ve smyslu vdechování celého boha a vydechování celého poznaného boha. Proto sever, jde o směřování "vzhůru".