Osiris (Usirev, Usir) patří k nejvýznamnějším bohům zcelé staroegyptské mytologie. Podle ní je synem Geba a Nut, a jeho sestra Eset je zároveň i jeho manželkou. Po Reovi a Gebovi nastoupil na trůn, dokud jej bratr Sutech nezavraždil. Pro Osirise sestrojil truhlici, ten si do ní lehl a byl v ní přibit. Poté truhlu pustili po řece k moři. Mrtvého Osirise našla po dlouhém hledání Isis (Eset), s jeho druhou sestrou Nebthet. Jakmile Set uviděl Osirisovo tělo, vrhl se na něj a rozsekal na 14 kousků. Jednotlivé kusy pak rozházel po celém Egyptě, aby nemohlo dojít k opětovnému ožití Osirise. Isis a Nebthet jeho tělo opět našly, poskládaly dohromady a Isis mu máváním svých křídel vdechla život. 
Oživlý Osiris vstal a Eset oplodnil a ona porodila Hora. Když poté Osiris navždy zemřel, vyslal Bůh Ra černého šakala Anubise, aby jeho tělo řádně mumifikoval a provedl příslušné obřady, aby Osiris mohl žít věčný život na onom světě. Tím se Osiris stal vládcem podsvětí a pánem mrtvých.
Důležitá je jeho role při obřadu Vážení srdcí, kdy celému rituálu předsedá. Jakmile je srdce nebožtíka na stejné úrovni s pírkem pravdy bohyně Maat, souzený je představen Usirovi a může se odebrat do blažených míst. Do jeho podsvětní říše bylo povoleno vstoupit jen těm, kteří obstáli u posledního soudu. V opačném případě skončili v útrobách bohyně Amemaity. 
BRADKA
Když se zaměříme na Osirisovu korunu a bradku, můžeme lépe pochopit jeho symbolicko - náboženský význam. Začněme bradkou a otázkou, proč ji má zrovna Osiris. Pátrání po významu tohoto symbolu bylo stejně zapeklité jako tajemství Usira samotného.
 Když zabrousíme do antického Řecka, najdeme divadelní tragédii. "Tragédií dosahuje mýtus svého nejhlubšího obsahu, své nejvýraznější formy...." FRIEDRICH NIETZSCHE, Zrození tragédieSlovo tragédie znamená "kozlí zpěv", kdy skupina démonických bytostí (herců v maskách) ve stavu extáze vzývají boha Dionýsa. Jedná se o kultovní událost, která má za cíl rituálním způsobem integrovat a transformovat démonické (kozlí-zvířecí-ďábelské) síly v člověku. A tak jako biblický Noe vzal všechna zvířata (všechny zvířecí energie) do archy a po "křtu vodou" dosáhl božského opojení, stejně tak Osiris ve své arše (truhle od Setha) prošel vodními hlubinami duše, aby po svém zmrtvýchvstání se tyto transformované síly mohly stát nástrojem božské síly a moci (pak je také pochopitelné, proč mívali bradku také faraoni).
Ale zpět k Osirisovi. Napadá mě výrok Ježíše Krista: "Kdo má, dostane přidáno. Kdo nemá, bude mu odňato i to, co má." Jedná se opět o energie, které připustíme, že je v sobě máme. Ať už je to třeba žárlivost, závist, lakota, úklady, zvrhlost atd. Kdo sám sobě přizná, že se skládá (byť nevědomě) i z těchto vlastností a kult-ivuje je,"dostane přidáno". Tyto transformované energie se stanou zdrojem nového života. Avšak ten, kdo se k těmto kvalitám v sobě nechce znát, je mu odepřena transformace (není co kultivovat, když to nemá), výsledkem čehož je psychologům a terapeutům známý fenomén projekce. Tedy vše, k čemu se nechceme znát, si promítáme na své okolí (vidíme to na těch okolo) se všemi negativními důsledky, které to s sebou nese.
KORUNA - brzlík
Brzlík je méně známá žláza, jejíž funkce se během našeho života několikrát mění. Jedná se o jen velmi vzácně zmiňovaný lidský orgán hlavně proto, že ve skutečnosti nevíme, k čemu slouží kromě toho, že jej chápeme jako součást imunitního systému. Platon se zmiňuje o brzlíku jako jednom ze tří částí psyche a – jak tomu často bývá – staří byli pravdě blíže, než jsme my dnes.  Na začátku mladistvého věku se stává důležitým faktorem při rozvoji charakteru a lidských citů a je-li dosaženo "zralého" mládí, převezme brzlík úlohu udržování rovnováhy mezi vyššími a nízkými instinkty. Je kontrolován vůlí, rozumem a přáními člověka až do dosažení dospělosti. V tomto čase se pokládá základní kámen pro budoucí upřímnost a poctivost (člověk už nežije v projekci, nevidí třísku v oku...). V tomto úseku života spolupracuje brzlík úzce s epifýzou - "spirituální" žlázou. Brzlík i epifýza jsou v naší civilizaci zakrnělými orgány. Nedisponujeme posvátnými znalostmi starých egypťanů, proto brzlík během života ubývá na váze (není využitý jeho potenciál), stejné je to se zakrnělou epifýzou, která je zodpovědná mimo jiné za napojení na vyšší síly Univerza. 
KORUNA - po stranách dvě pštrosí pera bohyně Maat
Maat - bohyně pravdy a spravedlnosti s pštrosím perem na hlavě. Slovo MYTHUS pochází z Řeckého MYTHOS, anglické MOUTH (ústa) je stejného původu. Staroegyptské MUT (matka) a MAAT (pravda) se promítají do hebrejského AMETH (souvisí s a-men-ti), což má týž význam, neboť MYTHUS jest ústním  vyjádřením PRAVDY. Pravda je univerzálním námětem mýtů, proto AMETH v přeskupení písmen je THEMA, z čehož se odvozuje výraz MAAT-THEMA (matematika) - početní přesnost PRAVDY.
Také si kladu otázku, proč je symbolem spravedlnosti právě pštrosí pero. Pštros je pták nelétavý (fénix ještě nevzlétl z popela) a jeho pera jsou velmi jemná, reagují na sebemenší pohyb větru. Zřejmě jde o citlivost vůči i těm nejnepatrnějším vibracím.