Na počátku bylo Slovo...

Bůh Atum: staroegyptský bůh, který je pokládán za praboha a Stvořitele (0 coby Prabytí, se promítla v sobě samé, čehož výsledkem je 1) ostatních bohů a všeho existujícího, je také chápán jako zosobnění boha Slunce.

Je paralelou prvního dne Stvoření z knihy GENESIS... "Na počátku bylo SLOVO, to SLOVO bylo od Boha, to SLOVO bylo Bůh." SLOVO chápejme jako Světlo, zárodek, božský výdech do hmoty, semeno, informaci, prvotní oživující vibraci toho, kterého Hebrejové nazvali "JSEM, KTERÝ JSEM - JHVH. Tajemné božské Ticho, které bylo vloženo do hmoty (člověka). Toto tajemné JMÉNO - JSEM KTERÝ JSEM, má kořeny v úplně první zárodečné buňce vnitřního ucha. V centru ušního labyrintu se skrývá tajemství hlavní spouštěcí síly růstu a zároveň vzrušujícího ukončení cesty člověka. Tajemství, které je centrem mystického hledání. Toto tajemství - JMÉNO JÁ JSEM, člověk stvořený SLOVEM Božím, je skrytou vibrací, která ho modeluje, hněte, ladí a intonuje tak dlouho, až se stane opět SLOVEM. Slovem, které se vrátilo k božskému Otci na Nebesích, jehož představitelem je egyptský Horus nebo křesťanský Ježíš Kristus.

Počáteční vibrace se pouští do Stvoření podle zákonů UNIVERZA, podle zákonů POSVÁTNÉ GEOMETRIE, čehož součástí je tzv. FIBONACCIHO POSLOUPNOST (zlatý řez, hlemýžď v uchu). No a pokud si prohlédneme koruny Atuma i Horuse, vidíme dopředu směřující spirálu, která právě symbolizuje ono již výše zmíněné... 

 

 

 

 

 

 

 

Epifýza - šišinka mozková:

Jestliže se vody nevědomí stávají člověku přístupné (uvědomělé), láskyplnou odpovědí Boha jeho ztracenému synu je jeho milující náruč. "Skrze sny a vidění noční, tehdáž odkrývá (Bůh) ucho lidem... Když člověk slyší a vzpomene si na Velké božské ticho, dostává se mu "od NĚHO" odpovědi. Nicméně, člověk je svobodný ve své možnosti stát se na setkání s božským Otcem připravený. Neprohlédne-li nástrahy ega (Setha, Satana, hada), tak potom zůstává tragicky setrvalým ve své hluchotě. Stává se vězněm ve vyhnanství (člověkem pádu), nestane se Světlem, kterým je mu dáno se stát. Člověk přichází z Jednoty a jeho posláním je Jednoty opět dosáhnout. 

Žláza zodpovědná za vnější plození je hypofýza, jakoby funguje pro svět hmoty. Význam epifýzy však není tak zcela znám. Její hlavní funkcí je napojení na energie UNIVERZA, proto ji máme oproti starým civilizacím zakrnělou. Epifýza je hlavním klíčem k nejvyššímu vědomí člověka, je to kosmická anténa komunikující skrze posvátnou geometrii. Komu je přístupné slyšení, stává se vidoucím vnitřním Horovým okem, nejvyšším možným stupněm duchovního osvícení.