Církev

Ilumináti a jim podobné organizace vycházejí ze starověkého hermetismu.
Například Svobodné zednářství je iniciačním spolkem, ve kterém členové vystupují krok za krokem po pomyslném žebříku "esoterické kariéry" a používají různé symboly. Například černobíle dlážděná podlaha symbolizuje světlo a tmu, písmeno G (God čili Bůh) mnohdy obklopeno paprsky světla představuje Boží přítomnost, kružítko symbolizuje kruh (bod, kouli) a úhelník posvátnou geometrii. Velmi důležité místo má symbolika chrámu krále Šalamouna jak v dějinách templářů (templ=hrad), tak svobodných zednářů a to především dva sloupy, Jakin a Boaz (bude vysvětleno později).
Ilumináti jsou již tajnými vládci světa a asi nepřekvapí propojenost nejvyšších členů s mafií a Vatikánem....... Jakkoliv je při zrodu těchto organizací čistý úmysl, hned, jak se objeví autoritářství a moc, padáme zpět k patě Stromu života (obři).
Úkolem církve je být alchymistickým prostředníkem transformace. Tyto věci ve své nejniternější podstatě však může pochopit pouze zamilovaný... a nebo blázen.
 
Mysterium krve:
Hlavní úlohou ledvin je filtrace krve a zachycení nadbytečné vody, minerálních solí atd. Jsou to právě ledviny, které čistí informační obsahy mezi vodou a krví. Víme, jak je tato role důležitá po stránce fyziologické, ale zda ji ledviny naplní také na vyšších úrovních, na tom závisí dovršení člověka. Ledviny ovládají přeměnu vody v krev při transmutaci směrem k Duchu a přeměnu soli v oheň při transmutaci ke Světlu. Kristus praví svým žákům: "Jste solí země, jste světlo světa". Kůže dovršeného člověka už nemá nic společného s kůží člověka obyčejného, a na samém vrcholu tohoto vývoje se celý člověk stává Světlem. V ledvinách je skrytá královská, mesiášská dimenze člověka.
Když Noe vstoupil do archy, opustil svět vody, aby pronikl do světa krve. Poslušen božského příkazu, shromáždil - kolem svých ledvin (beder) zvířata-energie, aby s nimi splynul...
 
Víno:
Víno symbolicky prochází všemi stadii alchymistického Díla, proto se stalo symbolem Ježíšovy vykoupené (transformované krve).
Sv. Grál:
Pohár, do kterého Josef Arimatejský odchytil kristovu krev vytékající z jeho boku a zřejmě ho odvezl do Francie. Údajně ten, kdo pohár nalezne, bude obdařen božskou mocí.... Opět jde o to, vnímat sv. Grál mytologicky, nikoliv z úrovně hmoty. Platí totiž univerzální pravidlo pro všechny posvátné relikvie: v nich samotných žádná kouzelná moc není. Jsou to pouze hmotné symboly pro děje vnitřní, z úrovně neviditelného. Princip je stejný jako u přijímání adeptů k alchymistickému Dílu transformace. Podmínky NIKDY nemohou být vnější (pohlaví, barva pleti, majetek či společenská prestiž, jak je tomu u iluminátů čí zednářů). Podmínky jsou, budou a vždy musí být pouze vnitřní (připravenost duše).
 
Ježíš Kristus na kříži zvolal "žízním" a jeden z jeho strážců mu podal octovou vodu a žluč. Na situaci je nutné se opět dívat alchymisticky. Octovatění je choroba vína vyskytující se u nedolitých (všechna zvířata ještě nebyla v arše) a nedostatečně zasířených (alchymistická síra) nádob..... Žluč je zase symbolicky spojena s archandělem Rafaelem, který například v příběhu o Tóbitovi léčí zrak rybí žlučí (symboliku si čtenář, který to vydržel až sem odvodí nepochybně sám). 
 
Sluneční soustava se otáčí kolem centra celé galaxie a toto otočení trvá 25 950 let (jeden kosmický rok). Ten je rozdělen na dvanáct zodiakálních etap. Když se vrátíme v čase o 180 stupňů (12 975 let), dostaneme se do období tzv. ZEP TEPI, nové doby po potopení Atlantidy. Nyní se nacházíme na konci věku Ryb a na počátku věku Vodnáře (konec ZEP-TEPI a Kosmického roku současně!) . Před 2 000 lety z astrologického hlediska nebylo ještě dáno ukončení cyklu. Proto ocet na kříži, je nutné znovu "hermeticky uzavřít archu i s posledními zvířaty v nás" a dokončit proces "Díla" vykoupením i té "poslední kůže".
 
Příběh o Jóbovi: Jób byl bezúhonný a bohabojný muž a získal vše, čeho měl dosáhnout. Biblický text vypočítává množství jeho dětí, dobytka, jeho služebníků. Potom se stáváme svědky podivného rozhovoru mezi Bohem a Satanem, jehož předmětem je Jób (hebrejsky nepřátelství). "Mezi tebe a ženu (nevědomí) položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její", říká Bůh Satanovi. "Ono (její símě) ti rozdrtí hlavu a ty poraníš ženě patu." Jób se postupně musí bolestně vzdát všech výdobytků vnějšího světa, aby se dostal ke svému JMÉNU. "Z lůna své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím, Bůh dal, Bůh vzal, JMÉNO budiž požehnáno." Jób ví, že se musí znovu v prach obrátit, aby mohl vstoupit do Království. Je zdrcen, ale ví a přijímá. Satan říká Bohu. "Za sebe samého dá člověk vše, co má, ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí, hned ti bude do očí zlořečit." "Nuže, měj si ho v moci, říká Bůh, jeho život však zachovej." Tehdy Boží láska způsobí, aby Jóba zachvátila touha, aby se zmítal ve svých zemích hlubin, by mohlo začít Velké Dílo. Jób bude postupovat "z jedné kůže do druhé" až na samý konec svých vnitřních zemí. "Dokonalý" člověk s takovou sebevládou se tu najednou nepoznává, bouří s v symbolice své ženy. "Ještě se držíš své bezúhonnosti"? Ocitáme se tu uprostřed bouřlivých rozporů před naší zkouškou: někdo v nás (rodící se vědomí) ví, že tato zkouška je nutná, že otevírá cestu k růstu a plodnosti. Ten někdo v nás , třebaže trpí, je láskou-poznáním. Je tu však nicméně někdo druhý, ten, který má strach a chvěje se ve své staré kůži, ale odmítá ji odhodit, neboť se v ní cítí bezpečně. Bouří se, je v pokušení zlořečit. "Žil jsem poklidně, Bůh mnou však otřásl. Uchopil mě za šíji a roztříštil mě. Nelítostně mi roztíná ledví, moji žluč vylévá na zem. Otvírá mi ránu za ranou..." Na konci cesty Díla Jób v největším zoufalství prosí své přátele (rozum a logiku v sobě samém). "Nenašel bych mezi vámi někoho moudrého?" Nakonec však své přátele posílá pryč, "utíná" tak svou hlavu (poslední hlavu draka, Satana), aby dospěl ke své poslední vnitřní zemi.
Tak jako Jan Křtitel, jehož z vyšší moci uťatá hlava připravuje cestu JMÉNA, dává pak poněkud jiný smysl jeho výroku "Já se musím umenšit, aby ON mohl růst", ON jako samotný Kristus-SLOVO.
 
Golgota, to je hebrejsky lebka a pokud budeme hledat paralelu v egyptském náboženství, najdeme skarabea. Při pohledu shora jako lebka vypadá a vždy je vyobrazen v poslední fázi znovuzrozeného Slunce....
 
Nyní se mohu vrátit znovu k symbolice dvou sloupů šalamounova chrámu. Při vstupu do chrámu máme nevědomí po pravici a vědomí po levici. Uvnitř chrámu procházíme různými stupni Velkého Díla, aby po výstupu z chrámu jsme měli sloupy opačně. Je nutná přesmyčka na úrovni krku, jinak neproměněné ženství zůstává pouze na úrovni hmoty a navzdory patriarchálnímu fungování světa zůstaneme civilizací žensky hmotnou. Přesmyčka (převrácení Světel) nachází paralelu také v lidském těle - nervová vlákna pravé hemisféry proudí vlevo a vlákna levé hemisféry zase vpravo. Vykoupením se hemisféry propojují, nastává rovnováha (a coby vedlejší produkt přestane bolet páteř fyzická). Nevěsta (žena-nevědomí) byla osvobozena z hlubin mužsky pronikajícím dílem. Bůh se setkává se svou dcerou-nevěstou, probíhá alchymistická svatba Královny a Krále a zrozením Syna (sebe samého v Božství) se kruh (uroboros) uzavírá.
 
David a Goliáš:
David jednou řekl: "Přivedl mne sem Boží příkaz, utkám se s Goliášem." Král Saul tedy oblékl Davida do zbroje a připásal mu svůj meč. Avšak David nebyl na zbroj zvyklý, proto ji svlékl a vzal si pouze hůl. Vybral pět kamenů z potoka a vložil je do své mošny, v ruce třímal svůj prak. Když obr spatřil chlapce, velmi se rozesmál: "Což jsem já pes, že na mne jdeš s holí?" A David odpověděl: "Ty přicházíš ke mně s kopím, mečem a štítem, já přicházím k tobě s Hospodinem, neboť v jeho rukou je tento boj." Goliáš pozvedl pak svůj meč a vykročil proti Davidovi. Ten však neváhal a sáhl do mošny pro kámen. Vložil jej do praku a vyběhl proti obrovi. Pak roztočil prak, kámen vylétl a zasáhl Goliáše doprostřed čela. Obr padl tváří na zem. David k němu doběhl, vytrhl mu meč a uťal jeho hlavu. Slabý porazil silného z vůle Boží.......
Bůh je ve všem a není nic, co Boha přesahuje, včetně jeho pomocníků. Pokusím se vnést úvahu o padlých andělech. Pověst nám říká, že se pářili s pozemskými ženami, následkem čehož se rodili obři. Vykladači PÍSMA nám mnohdy podsouvají představu o bytostech velkého fyzického vzrůstu, ovšem jejich obrovitost spočívá v přebujelém egu. Jinými slovy, nevědomá ženská stránka člověka, které se dostalo andělské pomoci, bez pochopení smyslu tato pomoc nebyla využita k transformaci, nýbrž k vlastnímu prospěchu a stavění se nad Boha.... pýcha (např. Ilumináti dnes). 
 

Kniha Genesis  Zahradu popisuje následovně: Bůh dal doprostřed Edenu řeku, aby napájela zahradu. Odtud dál se JEDINÁ ŘEKA rozděluje ve čtyři hlavy (nesprávná interpretace vykladačů PÍSMA to změnila na toky nebo řeky). Pakliže již víme, že Eden je etapa alchymického Díla, pak ona řeka je v lidském těle zcela nepochybně symbolizovaná míchou, která jako řeka života probíhá celou páteří. Sestupuje od hlavy, kde vytváří "zářící korunu", až k samotné kostrči.

Poslední hlava, (tok) od Boha a první od člověka jediné řeky se jmenuje Frat. Tato řeka člověka "napájí" ve spánku a zajišťuje funkci snění. Pokud se člověk zabývá snovými obrazy, tak začíná chápat, že "Skrze sny a vidění noční, tehdáž odkrývá Bůh ucho lidem".  Na této úrovni církevní liturgie by měl být obřad "vstupu do procesu Díla" (vstup do chrámu), nikoliv "křest vodou", jak je tomu nyní.

Pokud člověk nastoupil cestu svými vnitřními nebesy, nastoupil cestu Díla, napájí se z nové hlavy jediné řeky Chidekel (odpovídá řece Jordán, ledviny...). Třetí hlava (řeka) od Boha a druhá od člověka. Na této úrovni vývoje adept začíná utvářet svou novou totožnost "JMÉNA". Liturgicky tato fáze odpovídá křtu vodou, je to Dílo v černém.

Jméno druhé hlavy od Boha a třetí od člověka je Gíchon. Jsou to ohnivé vody (žlučník...), ve kterých je očištěný člověk dále formován a alchymicky spalován na popel, je to Dílo v bílém.

 Do posledního toku Píšon nemůže žádný člověk vstoupit dříve, než plně zvládl řeku ohnivou. Je to řeka lebky, (Golgota), kde tryská úplně první pramen jediné řeky Píšon. "Ta obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, a zlato té země je skvělé, je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol" (symbolika zlata, kadidla a červeného kamene, kamene mudrců). Je zjevením Ducha svatého v prameni Stromu života, jedná se o Dílo v červeném.