Turkmenistán - do roku 1991 byl součástí SSSR, sousedí s Afghánistánem, Íránem, Uzbekistánem a Kaspickým mořem a hlavní město je Ašchabad. Ač to na první pohled není patrné, je Turkmenistán nejizolovanější, nejpodivnější zemí s téměř nejtvrdší diktaturou jenoho muže na světě. Je extrémním příkladem toho, jak člověka neschopný sebereflexe, neschopný si připustit stinné stránky u sebe samého se stává zhoubným. On skutečně věří tomu, že je takový, jaký si myslí, že je. Přesvědčen o své čistotě morální i jakékoliv jiné se cítí oprávněn své "správné" představy nutit ostatním. A takový člověk ve vedení státu se stává zhoubou, Turkmenistán je toho až neuvěřitelným učebnicovým příkladem. 

Na vízum jsem čekala několik měsíců. Museli se zdlouhavě prověřit ti, co mě pozvali (nutné úplatky), proč tam jedu, kde a kdy přesně budu atd. Získat vízum není jednoduché, často se to nepodaří vůbec. No a pokud je pobyt delší než 5 dnů či máte v úmyslu navštívit jiné regiony než okolí hlavního města, je přidělen státní průvodce (rozuměj tajný policista) a je vám stále v patách. Nebylo možné sehnat si levnější ubytování ani v rámci rodiny přátel, nutností byl předražený hotel, kde tajných ve službách prezidenta bylo víc než zaměstnanců hotelu - který jen tak mimochodem byl skoro prázdný. Prezident cizince (to cizí) totiž nemá rád.

Po příletu na liduprázdné letiště (stálo 64 miliard korun) jsem strávila několik hodin různým nesmyslným papírováním, včetně snímání otisků prstů a placení 150 dolarů za povolení ke vstupu. Naprostá zoufalost.

Předchůdce současného prezidenta Saparmurat Nijazov zavedl kult osobnosti a sám sebe nazval Otcem všech Turkmenů. Přejmenoval dny v týdnu a měsíce tak, aby se jmenovaly po členech jeho rodiny nebo po něm samém. Ten současný na něho navázal a nechal v centru Ašchabádu postavit monument sebe sama z 24 karátového zlata - údajně na žádost svého lidu. V Ašchabadu vyrostlo mnoho megalomanských budov z leštěného mramoru (prezident ho má rád). Celý Turkmenistán má sotva 5 000 000 obyvatel, ale obrovských naleštěných budov různých ministerstev (prezident je má rád) je zde jak pro celou Asii. Mimo jiné obrovská budova ministerstva koní (prezident je má rád) nebo rovněž obrovské ministerstvo koberců. Prezident si také oblíbil stromky - jolky. To, že je pro ně suché stepní prostředí zcela nevhodné nevadí. Miliony stromků jsou neustále dosazovány v přesných geometrických řadách, kde hynou. Většinou jsou z nich jen rezavá uschlá košťata, ale což, když je má prezident rád.

Prezident má hrůzu ze špíny (jak uvnitř, tak vně), takže zametači (spíš zametačky) s košťaty jsou na každém kroku. Zametají chodníky kudy nikdo nechodí, zametají cesty a dokonce i dálnice. Jde o prestižní a dobře placenou práci a každý, kdo ji vykonává, nejdřív musel zaplatit 300 dolarů úplatek prezidentovi, aby tuto "smysluplnou" a dobře placenou práci mohl vykonávat. 

Prezident dal příkaz odchytávat ženy (nikoliv muže) ve večerních hodinách tajnou policií v civilu. A je jedno, zda je žena třeba na vycházce s manželem. Takto odchycené ženy jsou mužským komandem kontrolovány na drogy a pohlavní nemoci a tyto razie se nazývají regulování mravnosti.

P si usmyslel, že bude bydlet na jednom krásném místě blízko hlavního města. Co na tom, že je to místo domorodci osídlené po celá staletí. Vesnice se zrušila, srovnala se zemí, obyvatelé byli vyhnáni, aby pan P nebyl nikým rušen. 

P má rád bílá auta. Kdo má auto černé, byť pořízené ještě před zákazem dovozu tmavých aut, musí ho nechat pod hrozbou velké pokuty přelakovat (cena přelakování činí 64 000Kč, půlka z toho jde prezidentovi do kapsy). Můj průvodce - kolega měl auto barvy světle zelené a během jednoho výletu byl policistou zastaven hned několikrát. Platil pokuty či úplatky, nevím. Nikdy žádný doklad neobdržel. Jsem si jistá tím, že se to bílým autům nestává.

Kromě zákazu černých aut byl také vydán zákaz laku na nehty a barev na vlasy, co na tom, že si prezident vlasy sám barví. Také byl vydán zákaz kraťasů pro všechny a bikin pro ženy. Obchodníci nebyli předem upozorněni, nakoupili a nesmí prodávat. Přitom v létě jsou zde běžné teploty k 50°st Celsia.

P zakázal prodej cigaret - prý mu jde o zdraví národa. Ale tak to samozřejmě není. Černý trh s cigaretami, který díky zákazu jen kvete, má pod palcem právě P rodina a profituje z toho.

P zakázal vydávat knihy mnohých spisovatelů, sám jich vydal už přes čtyřicet. Mimo jiné také tzv. Turkmenský Korán a knihu prohlásil za svatou. Jde vlastně o historii jeho rodiny, jeho zásluh a schopností a hlavně jeho zákonů a společenských pravidel. Zařadil její znalost do osnov všech škol, lidé jsou z ní zkoušeni při různých příležitostech, bez jejího nastudování nemohou například žádat o řidičský průkaz.

Ve stepi, docela daleko od města, od lidí nechal P postavit údajně druhou nejdražší mešitu na světě. Samý luxus, samé zlato, pocitově prázdno. Žádní lidé, žádné energie, nic. 

 Nejhorší je, že se lidé o zákazech dozvídají až když jsou "přistiženi při činu". Nikdo neví, jaký vrtoch od pana P zase příjde. Lidé jsou v permanentním stresu.

Režim prezidenta Berdymukamedova zadržuje politické vězně v psychiatriích, ve věznicích jsou mučeni, je zde velký počet sebevražd.

T je velmi bohatý na ropu a zemní plyn a pan prezident se rozhodl z něj udělat druhou Dubaj. Takový ráj na zemi. Staví hotely v dubajském stylu, na pobřeží Kaspického moře je spousta luxusních hotelů, jenomže jsou prázdné. kdo by tam jezdil? A ač Aškabad na fotografiích vypadá luxusně, jeho obyvatelé žijí v chronickém strachu a bídě. Pozlátko je jen na povrchu, uvnitř číhá smrt. Kdo má možnost, ze země utíká, je zde velmi mnoho potratů, vysoká kojenecká úmrtnost atd.

Na fotografii je za mnou monument posvátné geometrie. Jakoby nám tím chtěla hlava státu říct - když mě budete poslouchat, zprostředkuju vám život věčný. On tomu skutečně věří, že on je zákon. Jsem za tuto zkušenost velmi vděčná. T je extrémním příkladem toho, jaké následky má neosvícený panovník, takový, který není schopen rozlišit božskou vůli od svého ega. Jaká je velmi důležitá úloha "bohyně Sešat", která má za posvátný úkol v pravidelných intervalech panovníkův odstup od svého ega zkoumat a vyrovnávat. Prezident, farao či jakýkoliv jiný panovník bude muset být v zlatém věku "z boží vůle král" neboli - nutně bude u něj muset být dokončena "cesta hada", zpracovaná odvrácená strana ega - anebo alespoň zásnuby s nevědomím - s Bohem coby slib budoucího dokončení neboli ještě jinak - slib hlídání Pandořiny skříňky.

KOMUNISMUS: jde vlastně o stínovou transformaci národa. Vykoupená transformovaná společnost automaticky dostává dary od OTCE. Rozdíly se smazávají, pro všechny je všeho dostatek, všichni jsou si rovni, všichni mají podíl na božské moci atd. Věřte mi, již jsou k dispozici informace o relativně jednoduchých technologiích, které ty otcovské dary zprostředkují. Čistá energie neomezeně, v Bohu jsou všichni vítězové, všichni mají svůj podíl na opojné božské moci, je přístupná komunikace s vesmírem, všeho je dostatek a je možné se připravovat na další poznávací putování. Komunismus je stínem rádoby dokončené kvadratury národa. Předčasné trhání plodu, předbíhání s fatálními následky milionů lidí umučených, vyhladovělých, zbídačených, zabitých. Ať už je to Rusko, Čína, Kambodža či jiné. Komunismus - ono stínové božství se automaticky stává rakovinou. Uzurpují, bezohledně z pozice moci světské okupují a vnucují své rádoby dokonalé učení o rovnosti. 

V Kambodži - Rudí Khmérové, V Tibetu - Číňané..... Barma hadího vyslance zosobněného islámskými Rohingy také nepřijala..... Současná Kambodža a Laos se postupně vzpamatovávají z nedávných krutostí a oranžoví buddhističtí mniši jsou na každém kroku. Ale skrze utrpení nepochopili vůbec nic. Komunismus: Sice mohu mluvit pouze o osobní zkušenosti, ta má ale celoplošnou platnost. Jejich obřady a meditace se přijetím stínů vyhýbají. Také se stále odvolávají na "pozitivní lidské kvality", přičemž tu druhou polovinu také neintegrují. Ženy mají v jejích hierarchii mnohem nižší výchozí postavení než muži, ale to buddhovo učení zcela popírá. atd. Také se mi stalo, že na místech genocidy jsem byla obklopena statisíci neodvedených, o kterých místní B mniši nemají ani tušení. Neexistuje jeden jediný, který by měl skutečný přístup do světa duchů. Tak jaképak duchovno?

 

Velmi jsem toužila navštívit hořící kráter v poušti Karakum. Ale jet sama do pouště s přiděleným policejním průvodcem jsem nechtěla. Vždyť mám obarvené vlasy s odrůstajícími šedinami, z toho bych se nevykroutila, barvení je zcela zjevné a navíc mám čerstvě upravené obočí. Co kdyby právě prezidenta napadlo, že upravené obočí také postaví mimo zákon? To by pak mravnostní komando složené výhradně z úchylných sadistických osob, které mají od hlavy státu svěřenou v podstatě neomezenou moc se mnou naložit v rámci zákona dle jejich libosti? Finální stadia takového procesu jsemviděla v Kambodži, brrrrr, děkuji, nechci.

Hořící kráter nazývají příznačně coby bránu do pekla. Propad země do vrstev, kde se nachází plyn způsobila vrtná věž, která se propadla. Na jejím místě zůstal velký kráter, odkud začal unikat nebezpečný metan. Sovětští inženýři pak kráter zapálili v domnění, že plyn během několika dní vyhoří a bude klid. Ale někde ve výpočtech se stala chyba a kráter hoří nepřetržitě už 49 let a stala se z něj turistická atrakce.

Mě osobně to připadá spíš jako symbolické upozornění, kam to vede, když společnost řídí narcistní člověk. V případě Turkmenistánu jde o přímo učebnicový příklad a ten kráter toho stvrzením, kudy vede cesta do pekel.