Tádžikistán 

Překrásná, malinká země sousedící s Afghanistanem, Kyrgzstánem, Uzbekistánem a Čínou. Uvádí se, že jde o nejchudší zemi bývalého Střední Asie. Občanská válka v 90. letech minulého století dostala zemi do obrovské chudoby. Situace byla velmi vážná, byl dokonce hladomor. Ale můj osobní dojem byl jiný. Hlavní město Dušanbe je až neuvěřitelně čisté i v okrajových částech, plné zeleně, opravených budov a květin. Řekla bych, že čím je T světským pohledem chudší, tím impozantnější je příroda - především hory. Plných 90% jeho povrchu pokrývají hory pamírského pásu se sedmitisícovým Pamírem. Ten jsem sice neměla možnost navštívit, ale projížděla a procházela jsem úžasnými Fanskými horami. Jejich nejvyšší vrchol CHIMTARGA měří 5 489 metrů, mnou navštívená turistická zóna se pohybuje okolo 2 000 - 3 000 metrů nad mořem, takto vysokých hor je zde nepočítaně.
Vrcholy jsou rozryty ledovci, jež po sobě v údolích zanechaly nesčetné množství jezer barvy tyrkysu, blankytné modré a smaragdu. To se nedá popsat, to se musí vidět. 
Mezi hlavní zdroje příjmů tamních obyvatel se řadí pastevectví, pěstování bavlny a výroba hliníku.
 
Oblast dnešního Tádžikistánu byla osídlena už před šesti tisíci lety. Nejdříve to byla Perská říše, ve 4. stol.př.n.l. je porazil Alexandr Veliký, v 8.století ovládli území Arabové, kteří sem přinesli dodnes dominantní islám. Pak se zde ještě vystřídali Mongolové a od 16. století oblast patřila pod Bucharský emirát.
V 19. století začala Střední Asii postupně ovládat rozpínající se Ruská říše a v roce 1929 vznikla v rámci Sovětského svazu Tádžická SSR. Po osamostatnění v roce 1991 vypukla občanská válka mezi vládou, která měla podporu Ruska a opozicí vedenou islamisty.

RAMADÁN: je 9. měsíc islámského lunárního kalendáře. Jedná se o zvláštní půst, kdy se od východu po západ Slunce muslimové zdržují jídla, pití, kouření a pohlavního styku. Přestávají "živit vědomé složky", čímž se čistí vztahy a situace "pošramocené vědomím - egem".

Tádžické ženy jsou princezny. U nás bychom jejich zdobení a pestrobarevné ošacení nejspíš považovali za kolotočářský kýč, ale mě se to velmi líbilo. Nosívají téměř výhradně šaty až po kotníky, ruce a ramena zahalená, na hlavě prapodivně a mnohdy složitě uvázané šátky. také líčení bylo velmi výrazné. 
 
Hovořila jsem s přáteli, kteří mi potvrdili fakt, že svatby často domlouvají rodiče a snoubenci se znají třeba jen z fotografie. Pro nás nepředstavitelné. vedla jsem docela dlouhé debaty na tohle téma se snahou obhájit "to naše". Argumenty mi však došly velmi rychle. 
 
Kousek od hotelu v Dušanbe se konala muslimská svatba. Přivábila mě šíleně hlučná hudba, šla jsem se podívat. Jen jsem to sledovala zpoza plotu. Svatebčané si asi všimli mého zájmu a pozvali mne dovnitř. Bezprostředně, bezelstně, od srdce. Na dvoře tančily ženy svatební tanec, bylo mi dovoleno se přidat přes to, že moje oblečení bylo zcela nevhodné. Pak mě zavedli do speciální místnosti také pouze pro ženy. Seděly v kruhu v počtu asi 40 a v rohu za plentou byla schovaná nevěsta. Hodovalo se, zpívalo a postupně jedna po druhé vcházely za tu plentu. Až posléze mi vysvětlily, že celou tu dobu zkušené ženy učí nevěstu ohledně sexu včetně anatomických obrázků, jak konkrétně manžela potěšit atd. Nutno dodat, že byl takto školen i ženich. Cítila jsem se mezi nimi skvěle. Všechny zahalené, šátky, ale ten sexuální náboj se přehlédnout nedal. Strávila jsem s nimi asi 2 hodiny a do konce života na to nezapomenu. Z této "zasvěcovací místnosti" fotografie nemám, nepřály si, abych je v oné tajné místnosti fotila.
Pak jsem poseděla i s muži a byli úžasní. K ženám chovají velkou úctu, jsou velmi hrdí na své rodiny, na to, že se jejich rodinám daří, že je dokázali uživit, postarat se atd. Je to u nich otázkou cti.
Tak jsem si zkoušela představit stejnou situaci obráceně. Křesťanskou svatbu a za plotem očumující zvědavou muslimku v šátku..... Byla by také tak vřele přijata?.....
Ve dnech, kdy píšu tento článeček, proběhla na internetu zpráva o zavražděných američanech tlupou tádžických muslimů. Samozřejmě nemohu hodnotit něco, čeho jsem nebyla svědkem. Ale něco je blbě. Jsou to neuvěřitelně srdeční lidé a nevěřím tomu, že se vše odehrálo tak, jak to bylo mediálně prezentováno. Zakopaný pes je úplně někde jinde.
Zřejmě jsem na ně zapůsobila svým zájmem ohledně jejich náboženství, nejsou na to zvyklí a udělali by téměř cokoliv, aby můj hlad po informacích a prožitcích nasytili. Vrcholem jejich snažení bylo, že mě (patřičně oděnou) propašovali do mužské mešity, což je místním ženám striktně zapovězeno. Údajně tam nikdy žádná žena nebyla. Ony mají zase svou mešitu, kam mají vstup zakázán muži.
 Celou dobu, co jsem s nimi pobývala se smáli "na plnou pusu", zatímco já jsem se spíš jen stydlivě uculovala. Při focení se vše obrátilo a oni zvážněli. Škoda, není vidět jejich arzenál zlata. Všichni na fotce měli kompletně všechny zuby zlaté. Vtipné.
 
 

KOMUNISMUS: jde vlastně o stínovou transformaci národa. Vykoupená transformovaná společnost automaticky dostává dary od OTCE. Rozdíly se smazávají, pro všechny je všeho dostatek, všichni jsou si rovni atd.Věřte mi, již jsou k dispozici informace o relativně jednoduchých technologiích, které ty otcovské dary zprostředkují. Čistá energie neomezeně, v Bohu jsou všichni vítězové, všichni mají svůj podíl na opojné božské moci, je přístupná komunikace s vesmírem, všeho je dostatek a je možné se připravovat na další poznávací putování.Komunismus je stínem rádoby dokončené kvadratury národa. Předčasné trhání plodu, předbíhání s fatálními následky.

Když se podroněji podíváme na komunistické národy, tak zjistíme, že už měly k Bohu velmi blízko. jakoby stačilo dotáhnout do konce už jen kousíček a události by se vyvíjely jinak. Ale je to opět předbíhání, trhání plodu nezralého s fatálními následky milionů lidí umučených, vyhladovělých, zbídačených, zabitých. Ať už je to Rusko, Čína, Kambodža či jiné. Komunismus - ono Stínové božství se automaticky stává rakovinou. Uzurpují, bezohledně z pozice moci světské okupují a vnucují své rádoby dokonalé učení o rovnosti.