Nepál - v prehistorickém období byl osídlen tibetsko - mongolskými kmeny a od 10. stol.př.n.l. sem přicházeli indičtí obyvatelé z jihu. Roku 563 př.n.l. se v Lumbiní na jihu Nepálu narodil Buddha. Roku 1207 začala vládnout dynastie Mallú, za její vlády byla společnost hinduizována a mnoho památek pochází z tohoto období. Tehdejší stát se postupně rozpadl na tři království, jejichž centra byla v Káthmándú, Bhaktopůru a Patanu.

V Nepálu jsou náboženské tradice nedílnou součástí života. V zemi najdeme tři hlavní náboženské směry. Jsou to hinduismus, buddhismus a šamanismus.

Hinduisté svou víru nazývají dharma – božský zákon.  V této víře nalezneme tisíce bohů. Největší důležitost ale získali Bharma, Višnu a Šiva. Bharma, který stvořil svět je vyobrazen nebo vytesán se čtyřmi obličeji, čtyřmi pažemi. Proto může všude zasahovat a všude vidí. Višnu uchovává svět, mezi jeho atributy patří kotouč, symbol boží energie, kyj představující sílu a mušle zastupující vodu, plodnost a bohatství. Šiva svět ničí, je to božství, které je blahodárné a strašlivé zároveň.

 

Boha Šivu připomínají Kyklopové, jsou bytostmi s čelním okem, nositeli "třetího oka" - jsou silami Poznání. Připomínají boha Šivu, jehož třetí oko ničí vše zjevné, nepravdivé, aby se mohlo odkrýt to skutečné. Toto zničení je přechodem z času k věčnosti, od změny (prchavosti) k trvání (fixu), zahrnující čas i nečas. 

Základ buddhismu tvoří Buddhovo poselství, který svým žákům vyložil čtyři vznešené pravdy. První pravda hlásá, že v životě je vše jen utrpení – stáří, nemoc, narození i smrt. Druhá pravda hlásá, že lidské utrpení je z připoutanosti k životu a neuspokojitelné touhy po štěstí. Třetí pravda hlásá, že aby utrpení skončilo a jedinec dosáhl míru v duši, je potřeba odstranit žádosti. Čtvrtá pravda odhaluje cestu, kterou musí každá osoba projít, aby zrušila utrpení a poznala Nirvánu. Nirvána je definována jako stav věčné blaženosti. Tam již neexistuje žádost, čas, nevědomost a utrpení. Dosažením Nirvány se ukončí koloběh převtělení. 

Lamaismus je odnoží buddhismu a klade se důraz na vyjádření duchovních principů s použitím velice barvité symboliky. Kolo života představuje komplikované pojetí různých úrovní existence v koloběhu umírání a zrození.

Šamanismus je nedílnou součástí tradiční nepálské společnosti. Hojně je šamanismus praktikován na západě Nepálu, na východě v horách i v samotném Kathmandu. Neví se jak dalece je toto náboženství rozšířeno, neboť obřady šamani provádějí v soukromí, většinou v noci a své znalosti si nechávají pro sebe.

   

Legenda o králi Artuši.  (ZEMĚ A VODA)

O anglickém králi Artušovi je napsána celá řada legend. Jedna z nich praví, že Artuš se narodil jako nemanželský syn krále Uthera a to navíc podvodem (mytologický prvek - král musí být královské krve zrozen z Panny). Král Uther Pendragon se zamiloval do nejkrásnější ženy Anglie - jmenovala se Igrain a byla manželkou jeho věrného spojence. Král nevěděl, co si má počít, až mu rytíř Ulfin navrhl, aby vyhledal kouzelníka Merlina, že ten určitě situaci vyřeší. Merlin uzavřel s králem dohodu - umožní mu strávit jednu noc s Ygernou a král mu za to dá do výchovy chlapce té noci počatého. Když se  dítě narodilo, bylo ihned odevzdáno Merlinovi, který ho opatroval a učil v utajení mimo dosah intrik královského dvora. Krásná žena mytologicky znamená krásná uvnitř. Má v sobě veškerý energetický potenciál (všechny "krásy světa", potažmo vesmíru) a umožňuje činit mužské dílo a "vykoupit" celou druhou nevědomou polovinu. Jedině z takové "krásné ženy" může vzejít "pravý král". "To tebe jsem si vyvolil"......... sděluje Bůh Panně Marii, z Tvého celistvého, krásného, jednotného, nulového, panenského může vzejít Spasitel, pravý vládce všech......... 

...Po smtri Uthera Pendragona země neměla legitimního dědice. Mnoho mužů se prohlásilo za krále a pracně udržená říše se začala rozpadat. Merlin musel zakročit. Na Vánoce svolal všechny rytíře do Londýna na turnaj, kde měl být odhalen pravý král. Ráno se na náměstí objevil kámen, v něm byl zaražen meč a u něj nápis : "Kdo z tohoto kamene meč vytáhne, bude králem Anglie podle práva i rodem."  Jedinému Artušovi se to podařilo a když ještě přišel Merlin a prozradil všem tajemství jeho původu, nezbylo jim nic jiného, než uznat ho za svého právoplatného krále. 

Moudrý král - světský vládce, který hájí boží vůli. Proto musí disponovat kvalitami nutnými k tomu, aby se tohoto úkolu mohl zhostit.  Musela být ukončena "cesta hada". To proto faraoni ve starém Egyptě měli kobru vycházející z 3. oka coby symbol tohoto ukončeného procesu.  Byli "korunováni ankhem" patřičnými božstvy. Faraoni v nejstarším mystickém Egyptě byli povinni v určitých časových intervalech při obřadech s bohyní Sešat prokazovat energetickou panenskost - čistotu. Egypťané po zkušenostech z Atlantidy si byli vědomi toho, jak je satanská pyšná touha po světské moci v rukou faraona zrádná pro celou civilizaci. V Artušovské době to nebyla kobra na čele, ale (vnitřní) meč vytažený z ka-mene. 

Artuš se tento meč musí naučit ovládat, vyrovnat se s vnitřními démony, sjednotit lid a porazit tyranského Vortigerna, který zavraždil jeho rodiče a ukradl korunu, která patří Artušovi. Symbolika je zde zcela jasná: Vortigern je představitelem ega, který vraždí pravého krále (paralela s Osiridem.....), jak už bylo zmíněno, jedině osvícený panovník s dokončenou cestou vnitřních sňatků může být  "z boží vůle král". Žezlo coby symbol zvládnuté cesty hada - železa, Mar-su, zlaté jablko coby symbol  dosažení plodu ze stromu poznání a koruna coby symbol osvícení.

Pokud budeme nadále čerpat z egyptských mysterií, tak už víme, že všechny stvořené energie Nejvyšší "vydechl" do "své dcery" (sám ze sebe samého si vytvořil "nádobu - hmotu"). Sestra krále má však jiný myto-logický význam. Jedná se energeticky o ještě "neprovdané ženství" krále samotného. A každé "neprovdané ženství" touží po lásce - po vytažení z hlubin vod nevědomí, po sňatku. Zabitím muže (muže ve smyslu konání mužského díla prostřednictvím "cesty hada") vnitřní válku nedokončil (nutnost vyschnutí dolních vod do poslední kapičky, pamatujete?). A nenávist Mor-gany je archetypálně totožná s "neprovdanou Lilith, která skřípe zubama a vyje se svými zapomenutými zvířaty vytěsněná do hlubokého nevědomí". Zlomení Artušova meče je jen symbolickým vyjádřením tohoto.

.....Král Artuš měl sestru jménem Morgana le Fay, která byla zběhlá ve všech druzích magie a nenáviděla svého bratra, neboť v boji zabil rytíře, jehož milovala. Aby se však mohla pomstít, navenek se usmívala a nikdo netušil, jaká vášeň jí plane v srdci. Chtěla mu totiž ukrást EXCALIBUR. Nakonec mu však vzala jen od meče pochvu a utekla. Když to Artuš zjistil, chtěl ji dohonit, ale ona vjela do jezera a vzkřikla: "Ať mne potká cokoli, můj bratr pochvu nedostane," a hodila ji daleko do vody. Pochva se potopila, těžká zlatem a démanty.

Následujícího dne přijela se zprávou od Morgany le Fey za Artušem dvorní dáma s tím, že Morgana posílá svému bratru králi jako dar plášť (šat světla) pokrytý drahými kameny a prosí ho, aby jej přijal a odpustil jí. Král už si ho chtěl hodit přes ramena, ale jezerní paní ho varovala, aby si plášť nenasazoval. Ať ho nejdříve obleče ten, kdo ho přinesl. Král poslechl a přikázal rytířům, aby dámu do pláště oblékli. Když tak učinili, padla mrtva, spálena na popel tím začarovaným pláštěm.

Plášť se zlatem a drahokamy, který Artuš dostal od sestry na usmířenou je paralelou předčasně utrženého plodu ze stromu poznání. Kdo se nechá nachytat Satanem a obléká šat světla předčasně, čeká ho smrt. Je to stále stejné mytologické sdělení UNVERZÁLNÍ PRAVDY. 

 

......Král Artuš vybojoval těžký boj s nejvyšším rytířem v celé zemi - posledním démonem v sobě samém (Sám sebe na úrovni vědomí se vnímal coby velmi čestný muž, čehož důsledkem byla do nevědomí zatlačená zákeřnost. Tyto polopřímky ještě nebyly vybojované na nulový bod a proto bylo nasnadě, že mu do života přijde had, protivník, boží posel milosti, aby mu zrcadlil nevědomou podlost). A ač se bil tvrdě, nicméně pouze proléváním krve vnější místo vykoupení krve vnitřní, padl by, nebýt Merlina, který rytíře zaklel "kouzlem hlubokého spánku (sestup do dolních vod nevědomí)". Artušovi se však v bitvě zlomil meč. Merlin ho nabádal, aby byl trpělivý a že brzy nějaký meč získá. Po chvíli přijeli k velikému jezeru, uprostřed nějž Artuš spatřil ruku čnící z vody, kterak třímá meč. "To je jezerní paní", řekl Merlin. "Přichází za tebou, aby ti ho dala". Artuš jí pozdravil a řekl: "Panno, prosím tě, vydáš mi meč, jenž nad vodou třímá ruka? Přál bych si, aby byl můj, neboť jsem pozbyl vlastní zbraně." "Dobrá, pospěš tedy do člunu, dovesluj k meči a vezmi jej i s pochvou, neboť je to meč Excalibur". Artuš s Merlinem přiveslovali k ruce třímající meč, Artuš jej uchopil za jílec a ruka ihned zmizela. Pak zbraň dovezli zpět na pevninu.

Když odjížděli, král si svůj meč zamilovaně prohlížel, čehož si povšiml Merlin a s úsměvem se otázal: "Co je ti, králi, milejší, meč nebo pochva?" "Rozhodně meč," odvětil Artuš.

"Nejsi moudrý, když to říkáš," namítl Merlin, "neboť pochva je desetkrát cennější než meč a dokud ji máš připnutou, neproliješ žádnou krev, jakkoli těžce bys byl zraněn.

Pochva = veškerý energetický potenciál, desetkrát cennější = jedině v desítce je zárodek věčnosti, osvícení, dokud ji máš připnutou, neproliješ žádnou krev = kdo ví, že to ještě nemá zpracované, musí to velmi opatrně střežit tak dlouho, dokud to nebude přetaveno na nulu. Tímto uvědoměním nedochází k vnějšímu krveprolití při setkání s hadem - viz Pandořina skříňka popsaná níže.

Artuš získal zpět meč s příslibem, že jezerní paní splní nějaké přání. Jde o paralelu obětiny, zástavy či slibu, že dar Excalibru povede k dokončení Díla. Jak to celé dopadlo, zda se Artuš svého poslání zhostil nechám na osobním posouzení čtenáři. 

 

Moudrost: rozum, který prošel procesem vykoupení vnitřního ženství, dokončené "mužské dílo" sňatků s "vnitřními nebesy". Ankch je toho vyjádřením: Excalibur vnitřní sňatky země (energetické země) skrze vodu (křest vodou) - viz obrázky.

Moudrý král: ten, který dokončil výše uvedený proces (moudrá buňka, člověk, společenství, král, kněz, vůdce, národ, civilizace, lidstvo........, jde o archetypální univerzální záležitost)

Hlava pomazaná - z boží vůle král: pomazaná olejem - "pasování" na krále olejem, tedy "vodou, která hoří" a přináší božský oheň. Teprve hlava pomazaná může spasit své "stádo", své území, svůj lid.

 

"Oddělíš jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře" - zcela nepochybně jde o fázi mezi křtem vodou a ohněm, fázi zeleného a červeného lva. Fázi boha Šivy. Křest vodou totiž ještě neznamená, že už nemusíme být bdělí.... Přítomnost krokodýlího boha při obřadu "vážení srdce" v Egyptě je právě z tohoto důvodu. Poslední "kapky" dolních vod bývají nejúpornější, vnitřní boje bývají nejtěžší, poslední smrtelné křeče ega mobilizují veškeré síly k udržení se u moci. Je to fakt svízelné a velmi, velmi těžké, přesto se to nedá obejít. Opravdu jen a pouze konečné a důsledné přetavení na nulu úplně všeho je předpokladem osvícení. .."A konce toho člověka jsou horší než začátky.".

Přesně tohle alchymistické místo = alchemická rtuť. Rtuť  - Šiva nás buď přivede ke zlatu nebo nás svou záludnou a neviditelnou toxicitou otráví. Touto fází bez trpělivosti a duchovní odvahy není možné projít.

Odvaha: Jediné nebezpečí je život bez nebezpečí. Je tím myšlena odvaha "pustit to staré", aby mohlo přijít "to nové". A to staré známe. Víme jak to vypadá, jak to chutná, jak to cítíme či slyšíme. A i když to není to pravé ořechové, můžeme se spolehnout na staré známé berličky. Ale duchovní odvaha patří do energetického potenciálu každého člověka či národa a dostali jsme ji k dispozici právě pro okamžiky transformace. A jelikož ona je a chce žít, tak jako všechny ostatní nepřijaté energie je nucena se projevovat stínovou cestou, navíc naší společností tak opěvovanou. Můžeme to vidět třeba na všech těch adrenalinových sportech všeho druhu, nejlépe s nějakým motorem. Mo-t-or, to je energie prvních šesti dnů Stvoření (ropa, uhlí či plyn jsou rostlinného či živočišného původu a ten se časem zákonitě vyčerpá stejně jako čas daný pro prvních 6 dnů Geneze). Zdroje máme k dispozici pouze na nějaký čas a pak bude buď energie božská nebo žádná.. Jakoby ne a ne sebrat odvahu pravou, božskou a s důvěrou se nechat obdarovat energií dne sedmého, energií, která je zdarma, neznečišťuje a je zde pro každého neomezeně. Duchovní odvaha jest ta, která prošla "tavicím kotlem jater" a už není buď a nebo - buď jsem odvážný nebo zbabělý, ale jsem jak i tak a budu nula. A teprve tato nula již nepřitahuje hady, bez jakýchkoliv omezení stoupá vzhůru jako peříčko a je obdařena božskou nepředstavitelnou silou. Teprve nula je božské nic, a to nic v sobě skrývá vše a zákonitou ochranu Nejvyššího. Jakoby touha po adrenalinu (nad-ledvinky!) stoupá přímou úměrou reakcí na netransformovanou zbabělo-odvahu světskou. 

Je to velmi, velmi těžké, vždyť jsme po celé generace drceni dogmaty, že mít dům, práci, auto, pojištění, vzdělání, děti, slušné chování atd. je ta pravá jistota. Pak na tom lpíme a motáme se v kruhu. Mentálně to všechno opustit je těžké, vždyť právě tomuhle společnost tleská a v tomto rytmu pulzuje, tak kde je pravda? Pravda na nějaké úrovni stává se lží na úrovni jiné. Pro zemi a vodu je naše puzení se zajistit pravdou. Z úrovně ohně se však totéž stává lží a zbabělostí. To je bolestné, vše tak pracně vybudované opustit včetně vztahů, obejít se to však nedá. Špičková alchymie skutečně není pro každého, většina uvízne v materii, v nedokončenosti 6. Dne geneze a tuto nedokončenost kompenzuje polaritní slušností (vždyť jsme dobří lidé a není nám co vytknout) a adrenalinem. 

Cti otce svého a matku svou. Z úrovně země a vody je tento zákon pravdou ve smyslu biologických rodičů. Na vyšších úrovních se totéž stává lží a zákon platí pro Otce na Nebesích a Matku Zemi, čímž však není řečeno, že nemáme mít úctu k biologickým rodičům, Nebesa jsou však na prvním místě!. JK: "Nechť mrtví pochovávají své mrtvé, ale ty jdi a zvěstuj království nebeské". 

 

Prometheus: 

....Lidstvo vyhnanství (současná civilizace) bylo (je) spojeno se Zemí a Vodou, nemělo (nemá) přístup k Ohni (božskému ohni) ani žádnému zdroji Světla (energii Krista). Lidé trpěli (trpí) hladem a zimou. Prométheovi se jich zželelo a rozhodl se pro ně ukrást božský oheň, aniž by poznali peklo. Prométheus představuje církev, která krade božský oheň - "tělo Krista" bez sestupu do dolních vod.

...Jednou došel Zeus k Prometheovi a řekl, že by lidé měli bohům přinášet oběti. 

Prométheova loupež představuje západní medicínu i církev, které zprostředkovávají "bezbolestný" a "téměř věčný" život bez ponoření. Svou krátkozrakostí vytvořily obě instituce obrovský dluh způsobující nahromadění neřešených (i karmických) uzlů. Je velmi nakumulováno  a stáváme se tímto civilizací rakoviny. A ačkoliv vědci bádají a bádají, do výzkumu tečou miliardy, výsledek nic moc a předpoklad je takový, že nemocných rakovinou bude rapidně přibývat. Sice je prezentován zvyšující se počet "uzdravených", ale je zde mnoho ale: 1) do statistik se neuvádějí úmrtí coby následek zdecimované imunity 2) neřešené temnoty (které jako jediné vedou k vyléčení rakoviny) se dále přelévají do budoucích generací. 3) jde v prvé řadě o farmaceutickou lobby, která tahá za nitky - čím více nevyléčených, tím více peněz. Nemají žádnou motivaci nemocné skutečně a definitivně uzdravit, vždyť by přišli o miliardy.

...Druhý den Prometheus zabil býka, stáhl z něj kůži, do které zabalil maso a dal to na jednu hromadu a pak na druhou hromadu dal kosti obalené tukem, zavolal Dia a řekl: „Pojď Die, vyber první hromadu toho co chceš, aby lidé obětovali bohům a druhou, co si mají ponechat“. Zeus, který očekával nějakou zradu, přišel k hromadě kostí s tukem a odhrnul to bílé a hleděl na kost, která tam byla, když přišel k druhé, a odhrnul kůži, praštila ho do nosu vůně masa a odešel zpět na Olymp. Od té doby lidé obětovali bohům pouze tuk a kosti. 

Objasnění pojmů: tělo, maso, kost obalená tukem, kosti:

Tělo - Tělo Krista - danost, Kristova statická bezčasová nehmotná energie Světla (není rod, není "podobné přitahuje podobné", není rytmus atd., je "jen" zpětný vdech Boha)

Maso - "dům masa" -  energetický proces "od paty, přes ledviny, játra......... až k hlavě" 

Tuk - nepotřebný balast, náhražka, ve které neprobíhají "procesy masa"  a tím nemůže platit - jsi kost mých kostí - neprobíhá vykoupení krve = "výsměch bohům"   

Kosti - "Duch Boží je v krvi", řekl Bůh Noemu. "Duše všelikého těla v krvi jest". "Krev je duše".... V nitru kostní dřeně se uskutečňuje nejvyšší božsko - lidské tajemství - tvorba i stažení jádra červené krvinky. Bůh se stahuje, aby člověk, jeho potomek mohl být sám sebou. Je to tak: Slunce zapadá, stahuje se a má rudou barvu. Při jeho nočním putování, kdy se stáhl, je zapotřebí vykonat dílo v černém, bílém a nakonec rudém tak, aby coby znovuzrozený Syn mohl opět zářit na obloze. Vymazání jádra červené krvinky to má úplně stejně. Jádro - boží zástupce - mizí, aby mohlo dojít k vykoupení krve prostřednictvím "masa". A to se děje v kostní dřeni. "Jsi kost mých kostí"...  

 Téma rituálních obětin má také mnoho pseudovysvětlujících, zavádějících a mnohdy znevažujících výkladů. Co svět světem stojí, všechny civilizace prováděly různé a mnohdy krvavé rituály. Obětovala se zvířata, zemědělské plodiny, ale také lidé (vykoupení prvních 6 Dnů geneze). Z toho vykladači historie učinili závěr, že to všechno byli primitivové (na rozdíl od nás samotných, samozřejmě). Jenomže pokud nám Stvořitel na základě vzájemné smlouvy dává noty, očekává platnost slíbeného, že otvírání bran bude naplněno. Nicméně, lidstvo dostává a neplní...... Je to stále stejné na různých úrovních vztahu mezi člověkem a Bohem. Dar posvátné alchymie odemyká, zprostředkovává zemi, vodu a oheň s příslibem, že proces bude dokončen.  Alchemie je dar a půjčka současně. Něco jako půjčka na dům, který byl z půjčených peněz postaven, ale dluh bychom nebyli ochotni splatit. Bydlíme, ale nesplácíme.V takovém případě si Věřitel vezme zpět celý dům, byť by z dluhu zůstala nesplacena jen jedna jediná koruna. Vesmírné zákony jsou neúprosné a zpětné exekuční vymáhání nebývá příjemné......

Obřízka vyvoleného národa, kterého úkolem bylo "zrození Syna" s posvátným úkolem vést další národy - jenomže  megapýcha - příslib nedodržen = zákonitá vnější likvidace Židů 

Křest vodou - pokud příslib nedodržen = přírodní katastrofy vodou vnější 

Křest ohněm - příslib dodržen či nedodržen? Rtuť zprostředkuje buď věčný oheň boží lásky druhým příchodem Krista nebo oheň pekelný, jinými slovy exekuční vymáhání "půjčky", protože Rtuť a Síra jsou vskutku andělsko - ďábelský dokonalý tandem. Planeta Merkur, ač Slunci nejblíže, má na jedné straně teplotu až -150 st. Celsia, na straně druhé +150 st Celsia, citlivě jako rtuťový teploměr reaguje na teplo (vysychání) či chlad (nevysychání) dolních vod. Křest ohněm - příchod Ježíše coby věčného ohně, co nespaluje takovým příslibem pro lidstvo byl, jak jsme na tom se splácením, co myslíte? Měli jsme 2 000 let na dokončení Soli, to bylo úkolem apoštolů a církve, oni však udělali pravý opak jak už bylo zmíněno. Z miluj své nepřátele, udělali zničte své nepřátele a církev nenávist promítla na biologické ženství. Z "masa" udělala nádobu hříchu včetně pokřivení sexuality. Jaká to pohoda buddhismu, který nikoho neumravňuje, neponižuje, nikomu nic nevnucuje, neválčí a přijímá vše přirozené, viz. foto "šukající Buddha". Tyto výjevy jsou v Nepálu zcela běžné i na těch nejposvátnějších místech.

 Proces Soli vyžaduje trpělivost a dlouhý čas, máme ho ještě? Vše se odvíjí od apoštolské energetické Soli Země, ale žádná taková neexistuje....... Čas určený  k procesu Soli je u konce, Sfinga hovoří jasně. A platí zákon život nebo smrt (mráz nebo oheň) z toho důvodu, že neosvětlená civilizace se tímto stává rakovinně zhoubnou pro celé tělo Vesmíru. Princip je stále tentýž, pamatujete?  Ač to, co nyní píšu zřejmě vyvolá odpor, přesto tvrdím, že napsané jest pravdou, musíme rakovinnou buňku vesmíru buď osvětlit nebo musí zhynout. A věřte, celý vesmír nám jde na ruku, máme neuvěřitelné pomocníky a stále se nedaří. Atlanťané či jiné civilizace už byli blizoučko, ale ta pýcha je velmi urputná, zatím vítězí. Ta buňka - naše země už spasená byla, Krista už nám nejvyšší poslal dávno, jenomže nesplácíme. A vesmír žádnou rakovinu nepřipustí, pokud neprozřeme, musíme ve prospěch celku - zhynout. Lidstvo bylo posláno mimo jiné coby had. A mám pro vás dvě zprávy: jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je ta, že jsme už vesmíru coby projekční had posloužili a byli přijati. Jsme milovanými a velmi důležitými, byť to vypadá, že jsme sotva nepatrná kapička v nekonečném oceánu. Ta druhá zpráva zní: stále se nedaří osvětlit temnou část temnoty a Civilizace šířící jen světlou část své temnoty, civilizace která nezrodí Syna je zhoubou pro vesmír, proto musí zhynout (smrt prvorozených synů), takový je zákon.

Pro úroveň 12-ky není buď a nebo, ale jak i tak., z úrovní vyšších už to ale neplatí: buď se staneme Solí Země a vzejde Světlo Světa nebo nebudeme Solí země a zhyneme světlem světa. "Kdo nejde se mnou, jde proti mě"! Život nebo smrt, nic mezi tím. 

...Ale zpět k Prométheovi: Zeus na zemi větrem (chlorofylem, Šivou, rtutí) udusal všechen oheň a vodou uhasil všechna ohniště a řekl: „Když mají maso místo nás, ať ho jedí syrové“ - zelený lev!  Lidé užívají uloupený oheň nevědouc, že uloupená Kristova božská energie nikdy nikoho ke spáse nepřivede, bude jen zima a hlad. Zelený lev vždy požírá - zabíjí (smrt prvorozených "pseudoSynů") Slunce - Krista!, proto musí buď znovu nastoupit cestu sňatků a přetavit se ve lva červeného, nebo musí zhynout!!!!!!

.....Prometheus pak cítil lítost ke svým stvořením, když viděl, jak se chvějí v chladu o zimních nocích a jedí syrové maso. Zázraky medicíny, vědy a podvodná církev nikoho ke spáse nepřivede, naopak. Rozhodl se vrátit do rukou lidí oheň tak, že ho lstí bohům ukradl a přinesl ho lidem ukrytý v dutině hole - ukradený caduceus.  A právě tohle se děje nyní rukama lžíproroků a lžimesiášů. Páteř - hůlka, ztělesňuje okamžik, přítomnost, zárodek smíření protikladů, je životem i cestou vedoucí člověka nebo skupiny, národ nebo celé lidstvo k ose skutečného bytí, bytí duchovního, božského. Člověk žjící mimo tuto osu, vypadává ze života, nechává se pohltit časem a umírá nevykoupán a nevykoupen v hmotě.

Pandóra

Když Prométheus dal lidem oheň ukradený bohům, Zeus nařídil, aby Héfaistos, božský kovář, vytvořil z hlíny-země (prachu, prach jsi a v prach se obrať) a vody - dolní vody dívku, jejíž kráse nikdo neodolá. Bohové jí dali jméno Pandóra, to znamená "obdarovaná všemi dary". Na příkaz samotného Dia nosí ve své pověstné skříňce mocný božský oheň, aniž má právo ji otevřít. Pojem "tají se v ní všechny dary" znamená celé vnitřní ženství. Boží spojka Hermes - rtuť - ji dovedl na zem a nabízel ji Prométheovi za ženu, ten však odmítl. Je to stále stejné, Hermem nabídnutá Pandóra má stejný osud i v současnosti. 

Prométheus v Pandóře boží milost nepoznal, není schopen pochopit význam křtu vodou - daru ohně života, který je ve skříňce skryt. Prométheus se měl oženit se svojí vnitřní ženou, Pandórou. Společně pak mohli nastoupit cestu směřující k ohni. Oběma z nich však chyběla tolik potřebná trpělivost. Chtěli sklízet plody předčasně (ach jo, je to furt dokola...) Netrvalo dlouho a Pandóra splnila příkaz bohů: otevřela skříňku a všechny ty bědy, svízele a nemoci se rozletěly do světa (nepochopený nepřijatý had živí draky = svízele, nemoci, války.....).Pandóra víko skříňky rychle zavřela, ale to už v ní na samém dně zůstala jedině naděje.

Ukradený oheň a dary, které ulétly z otevřené skříňky jsou dokladem bláznivé snahy člověka zmocnit se jejich sil bez předchozího pročištění vodou na nulu, z úrovně, ze které je nemůže v žádném případě zvládnout. Prométheus si vše uvědomil, nastoupil cestu obrácení. Je připoután ke skále (ka-men). Je vězněm sebe sama až do té doby, dokud v neustálém zmírání a znovuzrození nedojde k osvobození. Prométheův ka-men (duše) tak prochází alchymistickým procesem, kdy vykonává zkoušky. Každého rána k němu přilétá orel, aby se nasytil jeho játry, která během noci opět narůstají. Játra jsou orgánem, který  prosvětluje energie přijaté z dolních vod, ledvin. Tím, že je orel požírá, nutí ho k sestupu do temnot temnoty, aby zde uzavíral svatbu s matkou zemí. To trvá 12 generací a nakonec ho vysvobodí He-ra-kles

Každá energie má své vtělení. tak tomu bylo vždy a je tomu tak i dnes. Jsou to ona již zmíněná nejen egyptská božstva, která zde pobývala či pobývají inkarnována v tělech lidských včetně Prométhea. Je zde, otázkou zůstává, zda je dostatečně trpělivý a duchovně odvážný anebo si adrenalin vyžívá jinými "hrdinskými" cestami. Prometheova etapa cesty, kdy mu "orel klove játra" nastoupena byla, nicméně nedošla svého naplnění. Ta svinská pýcha otěže opět nepředala.

 

 

Sfinx:

V řeckém mýtu o Oidipovi hlídá mýtická sfinx s hadím ocasemtělem lvakřídly dravého ptáka a hlavou krásné ženy přístup k městu Théby (zaslíbené svaté město asi jako Jeruzalem).

Sfinga v Gíze: v Egyptě je Sfinga napůl lev a napůl žena, neboli ještě přesněji:  tělo - "maso" lva a hlava ženy coby moudrost vykoupená sňatky vniřních zvířat - vnitřního ženství. Se Sfingou je úzce svázán osud lidské civilizace, která v pravý čas musí rozluštit její hádanku, jinak zemře (ta civilizace).. Sfinga totiž odměřuje lidský čas na zemi. Je obrácená na východ a v naší době při jarní rovnodennosti ukazuje na končící věk Ryb a začínající věk Vodnáře, dívá se přesně na rozhraní. Okolo roku 10 500 př.n.l. bylo postavení nebeských těles takové, že při jarní rovnodennosti hleděla na souhvězdí Lva přímo nad východním obzorem. Vzhledem k precesi se postavení hvězd vůči Slunci mění a Sfinga tímto slouží coby precesní hodiny. Doba před 10 500 lety zhruba odpovídá atlantské apokalypse a kněží, kteří přežili a založili novou civilizaci navázali na atlantské znalosti, byli však hozeni zpět k patě stromu. Je to stále stejné - v malém i ve velkém. Co není dokončeno v určeném čase, vrací se zpět k patě stromu - zásadními jsou ponaučení z dřívějších omylů. A právě ono ponaučení je předpokladem úspěchu.  LEV, král zvířat - VLÁDNE VŠEM OSTATNÍM ZVÍŘATŮM!  Symbol zvířete ega, pýchy a síly. Pýcha je energie brzdící osvětlení všech ostatních temných části temnoty. Lev je pýcha a síla zároveň. Pokud "lví" pýcha kapituluje, jedinec (národ, civilizace....) se stává tím nejsilnějším.

Každá buňka, každý člověk či národ nebo lidstvo jako celek má nějaké polopřímky, které jsou od sebe vzdálené nejvíce a drží se nejúporněji. Například, bylo-li nějaké dítě vychováno s tím, že je velmi krásné, nejkrásnější ze všech a krása se mu vyplácela. Takovému se vše odpustí, všichni mu jdou na ruku, ono se cítí vyvolené. A jak tak jde život dál, z takového dítěte vyroste dospělák, který má na vědomé úrovni svou krásu vysoce postavenou, ale tím má automaticky do nevědomí vytěsněnou svou ošklivost. A vezměme si hypoteticky situaci, že daný jedinec bude na sobě pracovat, stinné stránky přijímat. Ovšem to poslední, do největšího extrému vyhnané se nebude chtít vzdát. Vždyť na tom byl vystaven celý dosavadní život. A právě to poslední, nejvzdálenější polopřímky nejdou a nejdou. S tou výjimečností pýcha nedovolí se rozloučit. Ale ve všech je vše, ošklivost i krása, v tom jsme úplně stejní. A královská lví pýcha kapitulaci nepřipustí, nedovolí rozloučit se s vědomostmi rozumu, předsudky, bohatstvím, s představami o čemkoli či komkoliv. Lev blokuje nepřebernou spoustu vlastností, na kterých jedinec, národ........ stavěl. Může to být, bohatství, představa o vlastní dobrotě, čistotě, laskavosti atd.... "A konce Dnů......" 

A Sfinga lev  + Sfinga žena je strážkyní toho, zda byl úkol splněn. Sfingu také nazývali Hor - em - akhet, což znamená Hor na horizontu.... Hor, coby znovuzrozený boží Syn po dokončení Díla v červeném. A Sfinga hlídá to dílo v červeném, svou statickou trpělivostí v tomto čase tvoří jednu retoru s rtutí. Čeká na přeměnu zeleného lva ve lva červeného. Nehnutě sleduje, zda připustí vyjití zlatého Slunce, Hora, příchodu zlatého věku nebo se bude dívat na dílo nedokončené, kdy bude  oheň proměněn v oheň pekelný podle hesla "život nebo smrt". Horus je totéž co Kristus, už tady byl coby příslib spásy. Bude se moci vrátit?

Sfinga, to je statická, fixní, nečasová Isis. Nejdůležitější bohyně nejen Egypta. Pustí nás dál? Bude z fixního přeměněna na těkavou? Těkavá, časová mytologická Isis svůj úkol splnila už dávno, "má splněno už v předstihu". Byla JEHO dcerou, sestrou, chotí i matkou a po splněném úkolu vrácena na Nebesa. Ale statická, fixní, bezčasová, čekající na svou vlastní zkázu, ta, která už coby dcera, coby transformační nádoba posloužila, bude se moci zhroutit ve prospěch Syna? Tak, jak to čeká celý hmotný vesmír. Co je v malém, platí i ve velkém (buňka, jedinec, planeta, galaxie....).Hmota se nakonec zhroutí sama do sebe, z celého vesmíru zbyde jen malá hmotná kulička velikosti hrášku. Je to sice našimi smysly těžko uchopitelné, ale je to tak. Hmota skončí, Syn - informace, zpětný vdech zůstává, aby se Nejvyšší znovu vydal na další sebepoznávací proces v dalším "výdechu" - dalším velkém třesku s jinými fyzikálními zákony.

 

Z pracovního pobytu v Šanghaji jsem si na týden odskočila do Nepálu. Chtěla jsem sama, nerušena poznat alespoň něco. Měla jsem nastudováno a myslela jsem si, že jsem připravena. Ale jak už to tak bývá, vždycky je všechno nakonec jinak, než jsme si mysleli a o Nepálu to, myslím platí dvojnásob."Nezkoušejte změnit Nepál, to Nepál změní Vás". To je hluboká pravda. Jiné už bylo letiště, kde se k letadlu chodí pěšky. Před přistáním se lidé křižovali, nahlas modlili, někteří se i třásli strachem. To jsem si ještě myslela, že to je jejich pobožnost, až po vystoupení z letadla jsem pochopila. Laickým okem byly rozjezdové dráhy krátké a hned za nimi se tyčily hory. Údajně je to nejhorší v Búthánu, kde může létat pouze 12 pilotů z celého světa. Jen ti nejzkušenější mají dovoleno přistávat uprostřed vysokých hor, nádhera.

 Ale zpět k Nepálu. Snažila jsem se za tu relativně krátkou dobu, kterou jsem měla k dispozici poznat kulturu, hory a lidi co nejvíce. Navštívila jsem několik chrámů v Káthmandú, hinduistický obřad, trošku prochodila blízké hory, navštívila rodiště Buddhy. Vše bylo naprosto úchvatné. Všude se povalující posvátné krávy, líbily se mi chrámové zlodějské opice, uličky provoněné vonnými svíčkami.... Poslední den jsem šla na místní slavnost. Všude fáborky, hudba, vůně, smog, davy lidí..... Jenomže najednou mě "nebesa drapla za límec" a změnila směr mé cesty. "Tady ne, Romanko. Půjdeš na druhou stranu. Tam, kam turisti nechodí". A tak jsem poslušně šla. Špína a tíseň houstly. Nevěděla jsem kde jsem. Odpadky, obchůdky byly divné, u mé babičky kdysi na venkově tak voněl i vypadal kurník. Kde jsem se to octla? No nic, jdu dál a najednou se se mnou dal do řeči jakýsi mladík. Mluvil anglicky a jakoby tam ani nepatřil. Hezky oblečený, čistý.. Měl namířeno na slavnost. Chvíli jsme se bavili, myslel si, že jsem zabloudila a nabídl mi průvodcovské služby výměnou za to, že jeho rodině pak nakoupím nějaké základní potraviny. Nabídku jsem přijala, sice dolarů v kapse už moc nebylo, ale balíček rýže, olej, čočku a sušené mléko zvládnu. Dostala jsem od něj spoustu cenných informací o buddhismu, hinduismu i šamanismu, místních zvycích a také pozvání do umělecké školy, která byla přímo v areálu jednoho z nejvýznamnějších chrámů ve městě. Můj průvodce Prabhu byl studentem této školy. Systém funguje tak, že pokud se jeho obraz prodá, může zase nějakou dobu pokračovat ve studiu a ještě k tomu dostává ve škole najíst. Vyprávěl mi o své rodině, že žije v jednom bytě s manželkou, dvouměsíčním synem, sestrou a jejími dvěma malými chlapci. Pozval mě k nim domů na jídlo. Měla jsem představu malého skromného bytu, nicméně skutečnost byla šokující.

Bydleli ve slamu. Přesně v takovém, jaký můžeme vidět tak leda v televizi. Nejdříve jsem se zalekla, protože jsem byla pozvaná i na jídlo a varování před indickými zažívacími potížemi jsem brala vážně. Nicméně jsem si jistá, že vnitřní přijetí vlastní špíny, bídy, bezmoci a pravidelné dávky slivovice jsou dostatečnou prevencí. No, nakonec byl jen čaj, jídlo totiž neměli žádné. Nakupovat jsme šli až po návštěvě, byli mazaní jako ty opice v chrámu, ale kdo by se na ně zlobil... Balení rýže bylo desetikilové, olej pětilitrový atd. Pro ně je totiž každý cizinec velmi bohatý, tak proč by je nenakrmil? Jenomže já jsem málem neměla ani na taxi, které by mě dovezlo spousty kilometrů na letiště. Místní veřejná doprava totiž žádné jízdní řády nemá - to občas přijede autobus obalený lidmi a nějaký člověk huláká z okna nepálsky, kam že se to vlastně jede. Pro cizince nepoužitelné.

V totální bídě není pro pýchu místo. Jsou nejbídnější z bídných. Jejich "byt" velikosti koupelny byl přímo na vlhké udusané hlíně, zdi byly z divné překližky a strop z vlnitého plechu, bez elektřiny či plynu. Kuchyň - to byl lavor s nádobím. Kde umývali ten hrnek, co jsem z něho pila vědět nechci. Místo dveří hadr, záchody v kopřivách pár metrů od bytu, všudypřítomné krysy. Kde berou pitnou vodu jsem vědět raději nechtěla. Věřila jsem, že vodu převařili (kousek od nich bylo ohniště s kotlíky na vaření) a také místní ženy nosily na hlavách kýble, asi nějaký zdroj měli. A to ještě v porovnání se sousedy na tom ti "moji známí" byli o poznání lépe, jejich bídnější sousedy jsem se styděla fotit. Nepochybně to byla Prabhuova zásluha, jeho znalost angličtiny a výtvarný talent. Utekli z Bangladéše, kde pro ně nebylo místo a usadili se v Nepálu, kde je také nikdo nevnímá. Jejich děti se narodily přímo na té špinavé pryčně, nemají nikde žádný záznam, nikdo o nich neví, děti nebudou chodit do školy. Na to nejsme zvyklí. Nemají nic. Nemají minulost, nemají budoucnost. Neví, co budou jíst zítra, neví, kam půjdou, až jim monzunové deště odplaví lepenku. Jejich jediná šance je "načapat naivního turistu" a vyžebrat nějaké jídlo. A když se to nepovede - po monzunech a zemětřeseních mnoho turistů nebývá - jsou i několik dnů bez jídla. Okolnostmi nelpí a ani nemohou lpět vůbec na ničem. Nemají moc, peníze, slávu, vzdělání, domov, nic.  Ani na životě ne. Narození a Smrt "v přímém přenosu" je běžnou součástí života nuzných, nehledají v tom žádné drama. Jsou nám hadem, ukazazateli stínu. Čím větší domýšlivost, obžerství a bohatství na straně jedné, tím více bídy, hladu a ponížení na straně druhé.

U nás už hnůj nevoní hnojem, toalety připomínají spíš parfumerii a to se stává normou. Asi není nutné připomínat zákonitosti. Co přeroste z rovnováhy na jednu stranu, bude ukázáno ze strany druhé. A co se týče zápachu a špíny, je to jasné. Rodiče místních děti hrajících si ve stoce ani netuší, že existují nějaké alergie. Špína coby protipól čistoty je u nich vnitřně přijata, tělo esenci špíny přijalo a bílé krvinky nemusejí bít na poplach v alergické reakci. Oni to neřeší.

Přes tu pro nás neuvěřitelnou bídu si nešlo nevšimnout jistého paradoxu. Ženy byly velmi krásné - štíhlé se vznešenou chůzí - to asi z toho, jak nosí ty kýble na hlavě a děti mi připadaly taky spokojené, "nezlomené". Na jedné straně jsou bez vzdělání, na druhou stranu nejsou frustrované separačními úzkostmi, výkonnostními nároky společnosti atd. (žádné jesle, školky, chůvy, po porodu jsou stále s matkami, jsou milované bezpodmínečně...). Když si vzpomenu na své dětství (komunistické jesle od 6 měsíců, zoufalá nenávist ke školskému zařízení všeho druhu, chronické pocity izolace, nepochopení atd.....), to dětství bych si s nimi vyměnila.

Být prorokem vždy muselo být těžké - sdělovat, že jsme všichni chlípní, smradlaví, proradní, sobečtí, líní, žárliví, atd. je nevděčné. Stejná situace tady byla už tolikrát.... Jenomže civilizace je na prahu sebezničení a v tom je ten rozdíl. Už není kam uhnout. Slamy nekontrolovaně rostou u všech velkoměst nejen třetího světa a tam se na ekologii nehledí.. Západní civilizace nemůže mít ekologii pod kontrolou, nakonec ji to "z té druhé strany" stejně doběhne. A v tom tkví proroctví. Kdyžy nepřijmeme = nevyhnutelná zkáza, to také nikdo slyšet nechce. Tomu se však nedá vyhnout! Můžeme mít "ekologické ostrůvky" a "chovat se správně", jenomže nevidouc nevědomou pýchu, tak na druhém konci reality bují pravý opak, který ve finále převálcuje i "to naše správné". takový je zákon.

Žijí přítomným okamžikem tady a teď, jelikož jim nic jiného ani nezbývá..... "To spíš velbloud projde uchem jehly, než že bohatý vejde do království nebeského".....

 

Podstatou alchymie je otvírání přístupových bran "v předstihu" s příslibem, že otevření dojde naplnění. Pakliže se tak nestane a adept získané obrátí, o vše darované přijde jak už bylo podrobněji vysvětleno.

Co je v alchymii na jedné úrovni pravdou, stává se lží na úrovni jiné. "Pravdy" sdělované pro jistou úroveň nutně musí zůstat "pravdami" v dané úrovni a je fatální chybou z toho činit závěry absolutna. 

Třeba výklady Kybalionu (KA-BA-LION). Z vlastní úrovně hmoty ho vykladači předkládají coby zákony absolutna neschopni pochopit, že byl Kybalion a jeho zákony určen pouze pro potřeby civilizace daného úseku cesty, jsou to noty pro fázi Sfingy. Proto těmito všeználky podaný coby zákon univerzální stává se jejich pérem LŽÍ. 

Nebo jak pomýlené jsou rady třeba z knihy Secred, kdy údajně pokud budeme mentálně něco přitahovat, tak to vše dostaneme, vždyť ve vesmíru je všeho pro každého dost. Ovšem pakliže nemáme dokončenou 12-ku včetně karmických dluhů, jedná se opět o příklad předčasného trhání plodů a tyto návody se stávají satanskými.

Alchymie "je pro všechny a zároveň téměř pro nikoho". Pohádky pro nejmenší, mytologie pro všechny... Je to dar Boha - nepotřebuje vůbec nic, ale zároveň vyžaduje vše. Nepotřebuje NIC - kostely, chrámy, přístroje, majetky, společenskou prestiž, výrobky, hůlky, svíčky, knihy, přednášky a už vůbec nepotřebuje vykopávat kamennou historii a vkomponovávat do ní vlastní pomýlené představy. A zároveň vyžaduje VŠE - bezpodmínečnou kapitulaci pýchy - coby jediná podmínka pro ty, kteří mají "vést své ovečky" a dostávají alch. zasvěcení "v první linii".

Alchymie pro všechny = mytologie, náboženství. Víme však, jaký paskvil církev vyrobila. Opěvuje opravenou minulost a nechápe, že mytologie, ze které sama vychází, není z minulosti ani budoucnosti. Je časem proroctví, který se noří do bezčasí a vtěluje se v okamžik. Položit základy NOVÉHO KŘEŤANSTVÍ se všemi těmi tlumočníky moudra nebude možné. Podle hesla zloděj křičí chyťte zloděje církev kritizují, zároveň se dopouštějí omylů úplně stejných a nůžky duality rozevírají úplně stejně! 

"Kdo je bez viny, hoď první ka-menem". Bez viny je ten, kdo už zdolal dědičný hřích, obrátil se v prach a sjednotil polopřímky na nulu. Teprve duše - ka-men takového člověka či národa může "být hozena" - může léčit, informovat o PRAVDĚ, zprostředkovávat PRAVDU, mluvit PRAVDU. Ale vy "hážete ka-meny viny" a drtíte boží milost. Vy kabátníci, co svůj prospěchářský šat demonstrativně převlékáte za šat dobrých úmyslů. Všichni Vy, vykladači alchymie, vykladači posvátných textů, putovníci po síních Amenti, všichni vy - Thovtovi tlumočníci, vy senzacechtiví - držte hubu a krok, jelikož vašim domýšlivým působením se pak PRAVDA  dostává na vedlejší kolej a už opravdu nemáme čas. Nezapomeňte na to, že s pádem nevykoupené civilizace budou zničena i vaše pseudodíla. Z krátkodobého hlediska si snad zažijete trochu té světské slávy. Ale Vesmír to vidí a "nechápavě kroutí hlavou" nad tou troufalostí, která pro vás věru nebude bez následků.

A-men-ti: písmeno "a" je výrazem spojky - je to smlouva o božsko-lidském a lidsko-božském vztahu lásky (ohně), "men" znamená vykonané mužské dílo. Teprve pak se síně AMENTI mohou otevřít. Jedná se o energii Krista. Proto každý, kdo například popisuje, co viděl a zažil v těchto síních je pouze ziskuchtivý podvodník. A tak je to se vším výše popsaným. V současnosti má od pravých síní svěřeny klíče pouze jediný člověk a ten je zlatému teleti rozhodně nepůjčí. To už tady bylo....

 Nedávno jsem viděla v televizi dokument o křesťanských misionářích působících v Africe. Mimo jiných pseudokřesťanských infekcí, kterými místní obyvatele nakazili, vyprávěli příběh o chlapci s vážným úrazem hlavy. Byl v bezvědomí a rodina hocha se rozhodla nechat ho zemřít. Vždyť chlapec je v rukou božích a ON to tak to chtěl, navíc, duše je věčná a hoch se znovu narodí, tak jaképak přehnané hysterie. Byl to osud a bránit Bohu v jeho úmyslech se nedělá. A také, na drahý a riskantní zákrok neměli peníze. Čeští manželé o rodině a místním "primitivním" zdravotnictví mluvili s despektem a z příbuzných hocha udělali v podstatě sobecké vrahy. Ovšem čeští křesťané zasáhli. Zaplatili, zařídili, chlapci zřejmě zachránili život, to však není podstatné. Misonáři se stali "rakovinně zhoubnými" - šířili vědomou část své vlastní temnoty neschopni pojmout celek. Svým vlastním nevědomým strachem ze smrti infikovali domorodce, no, nicméně obdivné plácání po zádech pro ně muselo být příjemné. Egům se dostalo obdivu a potvrzení důležitosti, které tak zoufale potřebovala. Vůbec jim nepřišlo, že dělají něco špatně, vždyť měli samé dobré a vznešené úmysly.. To se odehrávalo v místech, kde lidé žijí desetitisíce, možná statisíce nebo více let v souladu s přírodními rytmy, do kterých patří i harmonický a kladný vztah ke smrti. Ze západocivilizačního úhlu pohledu místní lidé žijí v nehygienické bídě v podstatě bez vzdělání, na což je pohlíženo jako na něco špatného. Proč ale tedy místní mládež stále tančila, děti dováděly, smály se, vypadaly zdravě, byly štíhlé s bílým zdravým chrupem? Domorodci žijí zemědělstvím a rituály. To jim stačí, nic jiného nepotřebují, dokud je někdo "na výši" neinfikuje myšlenkou, že je to tak špatně. Jaké to paradoxy, lidé z cvilizace ničící planetu umravňují přírodní národ, který má nulovou ekologickou stopu. Tomu se říká černý humor.

Alchymie nikdy nevyrobila něco, co by za několik let či staletí ohrožovalo samotnou existenci lidstva. Jaký rozdíl oproti současné vědě a medicíně bez svědomí, která sice přináší mnoho prospěšných věcí, ale v zájmu boha jménem "peníze" přináší lidstvu i nebezpečí, smrt a zkázu. Věda a medicína bez morálního korektivu zákonitě nehledí na důsledky svých vynálezů a zákroků, čímž neustále zhoršuje stav životního prostředí a karmickou zadluženost lidstva.  

A jen abych upřesnila svůj postoj k západní medicíně - medicína je v pořádku za předpokladu, že: 1) umožní pacientům rozklíčovat poselství jejich nemoci, 2) není pod diktátem moci, peněz a farmaceutického průmyslu 3) nevstupuje na území Boha

 

Člověk toužící po moci, světské slávě, penězích či nesmrtelnosti, nechť nechá alchymii na pokoji. Nalezl by v ní totiž jen zklamání - stejné zklamání, které sice nalezne tak jako tak, leč po čase dlouhém, takže ho teď nevidí. Avšak ten, kdo touží po "návratu domů", po Bohu, nechť se připraví na svízele a hledá v alchymii pravdu.

 

Samson: .......Izraelci počali opět hřešit, proto Bůh dopustil, že jejich zemi sužovali bojovní a krutí Filištínci (stín - had). Tehdy se zjevil jedné izraelské ženě anděl Boží a pravil: "Porodíš syna, který bude zaslíben Bohu. Zdrž se vína a pokrmů nečistých. Synovi pak nikdy nestříhej vlasy. A stalo se ta dáno jméno Samson. Nikdy nebylo mezi Izraelci tak silného muže. Když dospěl, vyhlédl si filištínskou dívku za ženu a při cestě za ní na něj zaútočil lev. Do Samsona vstoupila síla Boží a on roztrhl lva vejpůl. A vracel se potom z námluv a nalezl onoho mrtvého lva. V jeho tlamě si postavily hnízdo včely (včely jsou opylovači květů stromu života - bez nich by nebyly plody, med je je "sladkost zrození Syna")........... Samsonova síla byla v jeho vlasech, bez nich by byl slabý jako ostatní lidé.......... Dalila Samsona uspala a povolala holiče, kteří mu vlasy oholili. Filištínci pak samsona zajali, oslepili a uvrhli do vězení a chtěli ho co nejvíce pokořit. Jednou slavili svátek svého boha, napůl člověka, napůl ryby. Lidé se shromáždili v paláci, aby hodovali a řekli si: "Dostal se nám do rukou náš největší nepřítel, pobavme se jeho ponížením": A Dali Samsona přivést z vězení. Byl slepý a museli ho vodit. Postavili ho mezi sloupy (sloupy duality) v síni a přikázali mu: "Hrej nám a zpívej k našemu povyražení!" Samson počal zpívat a Filištínci se smáli nad jeho hanbou a ukazovali si: "Hle, silák, který ještě včera naháněl strach!" Avšak Samsonovi ve vězení dorostly vlasy a skácel oba sloupy - dualitu, na nichž stál celý palác....

 

Rtuť - Merkurius: Jediný kovový prvek, který je za normálních podmínek kapalný. Může být rozpuštěná ve vodě, těkavá ve vzduchu a pevná v zemi, má stříbřitě bílou barvu a velmi dobře reaguje se sírou. Tvoří slitiny s většinou kovů - kromě železa - a snadno vzniká amalgam zlata. To proto byla rtuť v centru zájmu alchymistů, kteří věřili, že s její pomocí vytvoří zlato i z jiných prvků pomocí transmutace.

Mysterium rtuti spočívá v její schopnosti transformace. Obsahuje v sobě dobro i zlo, které je nemožné od sebe oddělit. Je léčivá a toxická zároveň, přináší spásu nebo smrt, nic mezi tím. Je ve vzduchu, vodě i zemi. Rtuť proniká všechny věci a výtečně komunikuje se sírou.  

Rtuť: Oficiální alchymistické výklady rtuti: jedná se o princip prchavosti, o univerzální prostředník, který sám sebe osvobozuje. Údajně je symbolem prvotní hmoty a podstatou každé věci i bytosti, jimiž proniká a tak je jednotícím prvkem světa, jde o ženský princip, Rtuť je údajně principem prchavým zatímco síra principem fixním atd. Je to podobné jako u soli, na všem může býc leccos pravdivého, nicméně pravá podstata vskutku uniká podobně jako u Soli. Ve skutečnosti jde u principu rtuti o prchavost, která, pokud je přijata potažmo pochopena stává se principem fixním. V současnosti platí totéž, co u alchymie Soli - v danou chvíli je po dohodě se Stvořitelem stanovena nová alchymie Rtuti. 

Planeta Merkur, která rtuti odpovídá, je nejblíže Slunci, ze všech planet je nejmenší a přes fakt, že je tak blízko Slunci, jsou tam kromě vysokých teplot také teploty hluboko pod bodem mrazu. A z výše uvedených faktů si můžeme odvodit úlohu, jakou rtuť má. 

1) "nekomunikuje se železem" - může prostupovat materia prima zušlechťováním kovů teprve v okamžiku, kdy železný Mars svou úlohu vnitřní války - války krve již ukončil = navazuje na alchymii Soli!

2) kapalná, rozpustná ve vodě = proniká a tráví svou toxicitou živel vody (kde nevyschnou dolní vody, stává se jedovatou)

3) těkavá ve vzduchu = proniká a rovněž tráví toxicitou vzduch (kde nevyschnou dolní vody, otráví i vzduch neboli zneužité informace)

5) pevná v zemi = proniká, transformuje, osvobozuje a zušlechťuje "vyvdanou zemi" (když vyschnou dolní vody), proniká a zamořuje "neprovdanou" zemi 

3) přináší vyléčení a osvícení v případě správného pochopení a přijetí dolních vod

6) je silně toxická a přináší smrt v případě nepochopení a nepřijetí dolních vod

7) reaguje se sírou (ohněm božským i pekelným) - ve stadiu zeleného lva požírajícího Slunce je toxická, ve stadiu červeného lva je léčivá a transformační 

8) těkavý princip je spojení s časem, fixní princip spojuje s bezčasím. Takže těkavost zabíjí, fix osvobozuje a zprostředkovává život věčný

Merkur - to je šašek, (nejmenší z nejmenších - planeta i šašek liliput) na královském dvoře. Říká králi pravdu o něm samotném. Sdělí a čeká. Pokud se král nafoukne pýchou neschopen boží milost pochopit, šašek coby rtuťovitý mistr lavírování mezi vodou a ohněm, mezi životem a smrtí, mezi časem a bezčasím, uniká jako kuličky rozbitého teploměru. Zná ty pravé okamžiky, kdy má králi sdělit, že je také z masa a kostí, nikoliv z tuku a kostí. Je mistrem převleků a převléká je podle toho, které polopřímky ještě nejsou na nule. Myslí si král, že je moudrý? Šašek mu nastaví hlupáka šat. Myslí si král, že je chrabrý? Šašek mu nastaví zbabělcův šat. Myslí si král, že je mravný? Šašek se mu ukáže v kabátě chlípníka..... a tak to pokračuje tak dlouho, dokud není panovník osvícen. Posledním je šat pýchy, té pýchy, kterou se nedaří zdolat už od dob Atlantidy, té pýchy, která doposavad vždy spolehlivě zhatila všechny naděje...musí být šašek v obleku ponížení, aby král pochopil?...... Je to tak:  informace šaška mohou být pro krále přijatelné, aniž by měl snahu vytáhnout do vnějšího boje. Podle hesla "mě může urazit jen inteligent" dostává darem čas nutný k tomu, aby informace blázna mohl přijmout, aniž by byl tento o hlavu kratší - čili zbaven  předobrazu božské moudrosti  krále samotného. Ale Merkur má svá nevyzpytatelná specifika a pouští jedy v době, kdy se to ze světského úhlu pohledu vůbec nehodí. Spojuje čas (prchavost) s bezčasím (fix) a pokud král v daném čase neprozře, výsledkem je "stětí moudré hlavy" šaškovy. A tímto aktem král ve své hybris nevědomě zabíjí sám sebe. Tento princip platí univerzálně - král, buňka, člověk, civilizace. Všichni jsme z masa a kostí, jen král je v přední linii a pokud neosvítí svá vlastní území duše, zákonitě nepřipustí osvícení jemu svěřeného území, území svého lidu. Tak jest, rtuť přináší osvícení nebo smrt a je jen na králi a ostatních, co si vyberou. Kdo v čase prchavosti nepřijímá Merkura, nedostane se mu fixu a je odsouzen k zániku, je to jednoduché.

Hermes, alchymista je stejně nevyzpytatelný jako ta rtuť. Také má mnoho převleků a vždy se obleče do kabátu nejméně se hodícího. Kde ho chtějí, odtud těkavě rtuťovitě prchá, jinde se vsákne nepozván. Vždyť jen a pouze plní vůli Nejvyššího. A ten má svou vlastní a věřte, že zcela odlišnou představu o adeptech. Ti, co se pinoží za morálkou a demonstrují dobré úmysly bývají opomíjeni, ještě nepochopili, nepřišel jejich čas. A naopak individua mnohdy morálně pokleslá a sociálně vyřazená bývají JEHO nejmilovanějšími. A  jako ta rtuť vše prostoupí, převrátí vzhůru nohama, způsobí zmatek a chaos (prach jsi a v prach se obrať). A jestli jeho řádění přinese osvícení - nebo smrt je jen a pouze v ka-meni těch, kteří byli jeho magickou toxicitou přivábeni. Zdá se to někomu kruté? Pak jde o nepochopení. Vždyť kdo nedojde v určeném čase k osvícení, umírá tak jako tak, tomu se nelze vyhnout, takový je zákon. S rtutí je však naděje - Pandora, vzpomínáte?

Živly: země, voda, vzduch a oheň.

Země - energetická země. Na páteři odpovídá deseti bederním obratlům, fce vnímání -  KRYCHLE

Voda - energetická voda. Odpovídá 12 zádovým obratlům, fce cítění - IKOSAEDR

Vzduch - energetický vzduch, fce intuice. Propojuje číslo 12 a 7 OKTAEDR

Oheň - energetický oheň. Návrat nebo nenávrat k Otci na Nebesích, fce myšlení - Odpovídá číslu 7. TETRAEDR

Éter - Kristus, Syn, odpovídá Atlasu, číslu 1. DODEKAEDR - návrat na Nebesa - číslo 0. KOULE

Působky: zima, vlhko, teplo, sucho:

Zima - absence božského ohně. Čeká se na zažehnutí tepla - křest ohněm po vyschnutí dolních vod

Vlhko: ukazuje na ještě nevysušené vody

Teplo: oheň boží lásky reagující na bezpodmínečné přijetí, vysychání solných vod

Sucho: dolní vody zcela vysušeny, mytologický "pobyt na poušti"

 

"Abys můj synu připravil ka-men mudrců, vezmi saturnus a žíhej ho, dokud se nezmění v zeleného lva. Nahřívej dále, dokud se neobjeví červený lev....." 

V alchymii je olovo považováno za neušlechtilý primární kov, z nějž vzcházejí všechny ostatní kovy postupným zušlechťováním. Souvisí s Osiridem - černým, mrtvým, na kusy roztrhaným bohem, který se po svém zmrtvýchvstání stane "pánem všeho vodstva". Olovo je přiřazeno Saturnu, který se jakožto tehdy nejvzdálenější známá planeta pohyboval pomalu. Byl vlastně protipólem Slunce, resp. zlata., vhodným symbolem výchozí látky Díla a má nejblíže k materia prima a chaosu. Planetární bůh Saturn je nejpomalejší, protože je to planeta nejvzdálenější od Slunce, představuje obecně smrt. Saturn se stal planetou, která má ve vrchní části atmosféry téměř čistý vodík a na svém severním pólu je úchvatný hexagon, který jakoby chtěl vše stvrdit.

 

 

 

 

 

 

 

 

LEV: 

Lev požírající hada (nepřipouští nastoupení cesty hada) po "obřízce ega" - pocit vyvolenosti, nadřazenosti. Prométheus poprvé uloupil oheň - uloupené "maso" bez ochoty ke křtu vodou. Typologie Židů.

Zelený lev: různé výklady definují zelenou barvu coby stav dospělosti oddělený od stavu narození, duchovní probuzení atd. - blbost. Má souvislost s chlorofylem, který energeticky zprostředkovává "informace shora". "Zvířata" jsou již na trase, jde o etapu po křtu, který ale ještě není dokončený, to si pouze adepti myslí. Nejsou ještě dokončeny všechny polopřímky, pýcha - lev neumožňuje vidět skutečnost, neumožňuje rozlišit intuici pravou od "našeptávání ega". Adepti jsou v této fázi bytostně přesvědčeni o své "pravdě" a "zázračných schopnostech". Nicméně, tento lev požírá Slunce, neumožňuje zrození Syna, je to fáze uloupeného caducea, uloupené hole Prométheem - smrt prvorozených. Jsou to všichni ti pseudomesiášové a pseudokristusové všeho druhu. Na jedné straně jsou duchovně nejtalentovanější, na druhou stranu ale nejvíce blokující zrození Syna. V této fázi "uťali hlavu Merkura (šaška, projekčního plátna, Jana Křtitele....)" aniž to tuší. Jsou infikováni touhou po páchání dobra nevědouc, že tímto činí pravý opak, prohlubují tímto snažením dualitu. Ještě neproběhla naprostá kapitulace a intuice této fáze se nerovná éteru, nerovná se Kristu!!!!!!  Je to utopený Osiris, který nemůže vyjít ze "zatopené" situace ven, nemůže sám sebe znovuzrodit. Nedokončená voda - potažmo nedokončené apoštolství tímto "paralyzuje meridián ledvin" v místech pohybového aparátu, v kyčlích. Osiris tímto nemůže vyjít z této zoufale zaklíněné situace ven.. Má to souvislosti s už zmíněnými prostorami pod Sfingou. Fyzické Osiridovy komory - ač je Sfinx v poušti - jsou zaplaveny spodní vodou. Energetické síně Osirida - síně Amenti čekají na vyschnutí energetických apoštolských vod dvanáctky. Pokud se tak nestane, křesťanství (které je spojeno s Egyptem i Atlantidou) musí coby rakovina zahynout, ale to už se opakuju.

Dostali jsme precesní čas navíc za nějakým účelem. Křesťanství vychází ze starého Egypta, starý Egypt vychází z Atlantidy. Měli jsme za úkol znovu nastoupit do 1. ročníku, znovu projít vzdělávacím cyklem, znovu se pokusit o maturitu, aby nás brána fénixe pustila ke zlatému věku. Měli jsme možnost se poučit z dřívějších chyb ženy a lva a učinit "colve et coagula". Tak nevím, složíme na konci precese zkoušku anebo budeme muset znovu do 1.ročníku. Co myslíte? Jak dlouho ještě všepožírající draky planeta unese?

 

Červený lev: stejná materia jako lev zelený, jen některými postupy zdokonalen ke kvalitě, která se nazývá "hermetické zlato" 

"Rozpusť a nakrm skutečného lva krví lva zeleného, neboť fixní krev červeného lva je udělaná z těkavé krve lva zeleného, protože jsou oba stejné přirozenosti."

"Vezmi černého draka, rozetři ho na ka-meni a dotkni se ho rozžhaveným uhlíkem"...

"Udělej tak, aby pohltil svůj ocas, a znovu produkt destiluj..." a uvidíš, jak se objeví hořlavá voda a lidská krev." Drak musí pohltit svůj ocas, neboť jen tak může obnovit ČERVENÉHO lva. - SE VŠÍM SOUHLASÍM.  Prostě rakovinná všepožírající dračí energie se tímto stane tím nejsilnějším, drakem transformovaným.  V této fázi už začíná být lhostejno světské pojmenování - "jsem který jsem"........

jinými slovy: Vy, nejtalentovanější z nejtalentovanějších, sestupte prosím znovu do dolních vod dvanáctky, uzavřete bezpodmínečný sňatek s Pandórou, přijměte Merkura v obleku jakémkoliv a bude naděje. Že červený, krví vykoupený lev coby Dílo v červeném nechá znovuvzejít zlaté Slunce na obloze, obživne utopený Osiris a umožní tolik očekávaný druhý příchod KRISTA.

A - MEN

Libanon: před pár dny jsem se vrátila z Libanonu a jakoby nevydržím čekat na napsání celého článku. Asi to nějakou dobu potrvá (za pár dní mě čeká Uzbekistán a pak Kambodža), tak alespoň malá ochutnávka:

- je to centrum země Kenaánské - Noe - Cham - Kenaan....... sídlo Hizballáhu, chápete?

- Chrám v Baalbecku - bůh Baal, místo nedávno unesených Čechů....., Jupiterův chrám, chrám Venuše, chrám Merkura, geometrie coby vodítko k pochopení, veškerá alchymistická symbolika včetně návodu k vzletu Fénixe z popela atd.,  největší známé megalytické balvany opracované lidskou rukou na světě, největší megasíla místa, co jsem vůbec kdy zažila, místo blízko syrských hranic, samí vojáci se samopaly, žádní turisti, jen památkáři...

- Byblos - zde Thovt údajně vynalezl písmo, zřejmě nejstarší přístav vůbec, neuvěřitelné křížení dějin.

- Údolí Kadiša - chrámy ve skalách, velmi náročný terén, nechápu, jak to mohli vybudovat.....

- Bejrút - jednou bylo slyšet střelbu, na povrchu je jakoby klid, ale pod povrchem je strach z Izraelského ostřelování či blízkosti syrských hranic znát stále.

Je smutné, že tak úžasná místa jsou bez turistů, na druhou stranu to bylo bez přítomnosti davů úžasné. Strach je zde pochopitelný, o to více si cením megaodvahy mé skvělé spolucestovatelky Marty, že do toho se mnou šla. Marti, vřelé díky.

V pařátech klíč, z hlavy dva hadi, odlétající Merkur - Fénix

Prométheus představuje západní medicínu, vědu a všechny ty obory, které kradou božský oheň