Mongolsko

Život kočovných nomádů se za staletí prakticky nezměnil a na území dnešního Mongolska se vystřídalo několik etnik. Kolem roku 750 př.n.l. to byli indoíránští kočovní Skythové, kolem roku 170 př.n.l. Sarmanté, výbojní Hunové, dále to bylo etnikum Žuan-žuan, potom Turci, Ujgurové a Kitani.
Všichni kočovníci po sobě zanechali jen velmi málo písemných památek. Existují sice nějaké archeologické nálezy z rané éry, nicméně je historie Mongolska ve velké míře velkou neznámou. V době velkého rozmachu říše, kdy roku 1204 zavedl Čingischán tzv. ujgurské písmo se dochovalo několik záznamů, asi nejdůležitější je  "Tajná kniha Mongolů". 
Říká se, že se Čingischán zajímal o všechna náboženství a zároveň o žádné. Pro něj bylo předmětem kultu "věčně modré nebe", které bylo údajně mystickým zdrojem jeho nesmírné moci. Pod duchovní péči Buddhismu bylo Mongolsko převedeno dvakrát. Poprvé za vlády čingischánova vnuka Kublajchána, podruhé v 16.století. Nejstarším praktikovaným náboženstvím v Mongolsku je šamanismus a vlastně funguje nepřetržitě po celou dobu známého osídlení. Důvodů je hned několik. Šamanismus nepotřebuje knihy ani chrámy, je snadné ho "zamaskovat" a také, v krajině, kde sousedé jsou od sebe vzdáleni desítky až stovky kilometrů bez veřejné dopravy by bylo problematické chodit do kostela, chrámu či nemocnice.
Komunistická ideologie povraždila tisíce mnichů a šamanů, náboženská svoboda byla obnovena až po roce 1990.
 
Šamanismus: spousta domorodých kultur při zasvěcovacích obřadech neofytů (nových šamanů) je nechá rituálně zabít nebo zranit. Jako všechny obřadní rituály, i tyto slouží k zakotvení v jiných světech a k převedení duchovních zážitků do fyzické reality. Šamanské uvedení do jiných světů se často odehrává v podobě psychicky-duchovní krize, jejímž výsledkem je smrt a znovuzrození. Ovšem samotné zasvěcení z člověka šamana nedělá. Zasvěcení otevře dveře, ale nikdo adepta nedonutí, aby těmi dveřmi prošel. Rozhodně to není pro každého, otevřenými dveřmi nemůže projít ten, kdo se nepostaví čelem svým stínům, nepodstoupí cestu hrdiny se vší bolestí, která k tomu patří.
Stinné nevědomé stránky jsou uloženy všude po těle, každá nemoc či zranění je pouze symbolickým vyjádřením nevědomého (démonů) v duši a šamanismus léčí podstatu problému, nikoliv jen následky jako západní medicína.
Na fotografii je posvátná hora kamení a za ní byl ukrytý překrásný šamanský buben. Nikdo by si nedovolil ho ukrást, zdráhala jsem se ho byť i vyfotit. Je to taková místní zdravotní pohotovost, sanitka  s lékařem fungující i bez kartičky pojištěnce. To bylo úžasné. Zkusím popsat, jak to přibližně funguje. Když například někoho bolí zuby (k zubaři je to stovky kilometrů jízdou na koni), místní šaman rituálně "vymýtí démona hněvu, způsobí smrt jedné z hlav ega-satana", která bolest způsobila. Takže na fyzické úrovni se zklidní meridián žlučníku, který fyzickou bolest způsobil a v hlubině duše dojde k uvědomění, vyléčení. Mongolové (teď už skrze bolavé zuby snad i já) vědí, že pokud jim pýcha neumožní přijmout o sobě pravdu, budou je ty zuby fakt krutě bolet....
V jistém smyslu se postupně všichni máme stát šamany, jelikož zdravý není nikdo ten, kdo neprožil stav celistvosti, Jednoty. Šamanské kultury vědí, že uzdravení nelze dosáhnout bez uvedení do rovnováhy, středu, jádra bytosti, jednoty...
Kdo nepřijímá smrt, nepřijímá ani život. Během života pozemského by mělo proběhnout mnoho smrtí - postupně jedna za druhou. Jedná se o smrti "draků sebeobrazných". Teprve po stětí toho posledního (ďábla, hada, démona...) přijde život věčný. Jak těžce se umírá v naší civilizaci. Kdo nepřipustil v sobě "malé smrti" a výzvy těla či duše přehazoval pouze na medicínu, má hrůzu ať už vědomě či nevědomě ze smrti fyzické nevědouc, že žádná takováto "velká smrt" neexistuje.
 Láska k ženské hlubině jest bezpodmínečnou láskou k Bohu (láska pouze k něčemu co se nám hodí je láska podmíněná), Jednotě. Po svlečení všech zvířecích (hadích) kůží, bezpodmínečné přijetí Boha v celé energetické komplexnosti - tato láska nikdy nezůstane bez odezvy Stvořitele. Čekají nás dary takové, o jakých nemáme ani tušení. Žádná píseň, žádný vědec, žádný pozemský prožitek, žádné umělecké dílo nemůže krásu nadpozemské celistvosti ukázat. Ukázat sílu Vesmírného or-gas-m-u umožňujícího přesun do jiných světů. Androgynie současně přináší také svobodu od touhy po orgasmech biologických. Pravý šaman, androgyn, pravý kněz atd. to biologicky mít může, ale také nemusí a je v tom zcela svobodný. Eros už se nemusí hlásit o život pouze prostřednictvím nižších pater páteřního kanálu, ale může stoupat vzhůru a svou megasilou působit kdekoliv postupně až k zářící koruně osvícení. Už žádná pokřivená snaha po biologické erotické atraktivitě. Náš nebeský Otec je skutečně bezpodmínečně milujícím partnerem a jako jediný mne přijímá opravdu se vším všudy.
 
Myslím, že je vhodné upřesnit možná matoucí symboliku hada a draka. Had se plazí po zemi - prachu - energetické všezahrnující mnohosti - zemi energetické. Má jed, který zabíjí a když roste, svléká kůži. Přijetí hada znamená přijmout vše postupným svlékáním jedné zvířecí kůže ega za druhou. Pokud nepřijímáme moudrého hada a nepřevlékáme zvířecí kůže za kůži světla, hadím jedem umíráme smrtí konečnou. Nepřijde život věčný. Nepřijali jsme Boha ve svém vědomí, zabili jsme ho, proto nás čeká smrt ve hmotě.
Drak je energie vznikající následkem nepřijetí moudrého hada, jde o energii postupně sílící až do postupné likvidace všeho (sežere vše, na co přijde).
Zdrávas Maria, milosti plná.......... pros za nás hříšné v hodinu smrti naší - upravila bych to na "v hodinách smrtí naších".... Pláč Isis za znovusložení Osirise, oživnutí zavražděného Boha ve vědomí.  A-MEN-ti.
 
Kde je složitost, je také jednoduchost. Jedno vyvažuje druhé, vše je jednoduché a složité zároveň. Složitost vědy a jednoduchost náboženství. Jak draze se vědci derou za poznáním (vnějšího) vpřed. Je neuvěřitelné, co už vše dokázali. Nicméně, oni nic nevybádali, pouze přišli na to, že to prostě už všechno je nezávisle na bádání. Stále lépe a lépe zkoumají zdi svého vlastního vězení odkázáni na lidské smysly a přístroje. Jak fascinující jsou například vypočítané vzdálenosti segmentů vesmíru. Pro naše lidské vnímání jsou nepředstavitelné např. vzdálenosti milionů světelných let či stlačení hmoty velikosti slunce do velikosti hrášku atd. To hlavní však stále uniká....  Vzdálenosti, rychlosti..... rychlost vývoje lidstva, člověka, rychlost pohybu hlemýždě, geparda, vlaku, letadla, raketoplánu, zvuku, radiových vln, světla, myšlenky... Je vědomí to poslední? Skoro - ale i vědomí má svou rychlost přenosu. Jediné, co je všude přítomno bez časového posunu je Bůh. V něm už žádný čas, prostor ani vědomí neexistuje. I vědomí je "jeden z domů" Boha, skrze které poznává sám sebe. "Jsem který jsem", je nepatřičné dávat mu jména či jakoukoliv jinou nálepku jako např. moudrý, laskavý, dobrotivý... Nicméně pro naši formu existence nějaké pojmenování ještě potřebujeme. Takže veškeré pojmenování je nutné brát pouze coby dočasné s vědomím toho, že slova a písmo vyřčené ústy, napsané na papíře či vytesané do kamene patří do kategorie přemostění (spojky) mezi Bohem a námi. Je to jen nedokonalá metoda, protože je pokřivitelná podle toho, která ústa podávají výklad. Pro naši formu bytí je pravdivé pouze SLOVO ve smyslu KRISTUS-SLOVO (popsáno dříve). Slovo světské je zneužitelné stejně jako světské zákony. SLOVO a ZÁKONY UNIVERZA obelstít nelze nikdy.
 
Jak snadné je zaměnit významy. Ani nelze spočítat, kolik "dobrodinců" s dobrými úmysly jen posiluje Draka - démona. Například pokud existuje sebeobraz absence žárlivosti nějakého politika zákonodárce (vytěsněná energie žárlivosti leží ve stínu, ve spodních vodách nevědomí), tak tento bude pravděpodobně vášnivě prosazovat zákony k potírání stolkingu s těmi nejlepšími úmysly nevidouc svou vlastní nepřiznanou žárlivost či touhu někoho vlastnit. A čím bude nevědomá síla větší (jinými slovy vědomé posilování nežárlivosti), tím urputnější bude prosazování zákonů vedoucím až k hranicím absurdity. Stětí hlavy obludy by v reálu vypadalo tak, že by dotyčný politik byl natolik odvážným hrdinou, že by přijal vodní hlubinu majetnických sklonů v sobě samém, tuto sílu by přetransformoval a teprve pak by zákony v jeho režii odpovídaly skutečným potřebám společnosti. Anebo - špatně pochopená androgynie - chybějící integrace ženského nevědomého pólu zákonitě živí draka vnějšího, čehož výsledkem je nepřijetí (snižování hodnoty) ženy biologické. Jde o podobnou záměnu výkladů PÍSMA jako třeba s obřízkou. Od církevních činitelů se požaduje integrace ženského (nevědomého), nikoliv odstranění fyzicky ženského protějšku z jejich života. Teprve skutečný androgyn je již svobodný ve smyslu potřeby biologického partnera, je mu vlastně jedno, zda žije s někým nebo sám, už nepotřebuje druhou polovičku, má ji ve své duši. Nepřijetí hada církevními znamená narůstání draka vnějšího a je jedno, zda byl drakem hon na čarodejnice nebo sexuální zneužívání na církevní půdě. K dnešním mocipánům mě ještě napadá - "nevědomý zloděj křičí chyťte zloděje".
 
Je nutné přijmout opravdu VŠE! Jinak kdyby byla např. k dispozici energie nulového bodu, to poslední nevyřešené (nepřijaté) by se zákonitě stalo terčem likvidace právě podle zákona již popsaného. A jak jinak, než s dobrými úmysly, vždyť "vymýtit zlo" je tak ušlechtilé.... Představme si zcela hypoteticky, že se někde vyskytne národ či skupina, která bude pojídat bahno. A je jasné, že tito "pojídači bahna" budou sesláni shora právě těm, co zahnali extrémní sterilitu do velké nerovnováhy. A v případě, že by ona "sterilní skupina" vyvolených měla energie nulového bodu k dispozici (což je velmi pravděpodobné, nejsterilnější budou také nejmajetnější), aby měli teď už zbraně ve svém arzenálu - samozřejmě jen k hájení dobra. A nevědouc, že zrcadlo nelze vyybít, ono jen roste, vytáhne se do "svaté války". A Bohu uloupená energie ve finále slouží k jeho vraždě, otáčí se proti Bohu (Osiridovi) samotnému. A tak to dopadá se svatokrádežemi VŽDY! Je to také otázou času. Na začátku procesu bývají upozornění shora vždy pouze v malém. V tomto případě se začíná třeba alergiemi (je nutné vybít roztoče, zvířecí chlupy, pylová zrnka). Nic se nepochopilo, tak zrcadlo narůstá třeba ve formě neplodnosti atd., až po nenávist pro vše, "co za to vše může". No a nakonec "požírači bahna" nesou zodpovědnost za všechno to předešlé utrpení a proto ta domnělá morální oprávněnost použít veškeré zbraně k vybití zla....... Drak sílí a děti vychované sterilními rodiči považují za naprostou samozřejmost být oprávněni bojovat všemi prostředky a už jim ani trochu nepřijde na mysl, jak velmi jsou od Boha vzdáleni přesto, že v kostele klečí každou neděli.
 
Dopady předbíhání mívají fatální následky. Genius Nikola Tesla "byl zastaven", jeho objev energie nulového bodu předběhl dobu, ještě nám nebyla dána, dokud nedobudeme nulový bod ve svém vědomí. Dopadlo by to podobně jako u štěpení jádra vnějšího. Nedospěli jsme k jádru vnitřnímu a veškerá světská opatření proti dalším Černobylům jsou proti božímu hněvu bezvýznamná. Ale třeba jsme měli zažít jak to se svatokrádežemi dopadá. Třeba výzkum vesmíru versus zkoumání Mariánského příkopu. Ten je stále velkou neznámou přesto, že i ten nejdražší batyskaf je pouhou levnou cetkou v porovnání s cenou za dobývání vesmíru. Přesto se tam nikomu jakoby nechce. Jak nahoře, tak i dole, ale to "nahoře" je první a nemůže být bez následků předběhnuto. Výšiny jsou pro ega vždy lákavější.. Genetické manipulace, umělé oplodnění, ekologie, přelidnění, války......................... Drahý Sethe, kde se flákáš? Prokrastinuješ? Nebo máš dovolenou?
 
Eros osvobozující se postupnými sňatky s nevědomím stoupá páteřním kanálem, jde naproti našemu Otci. První etapa vyžívání erotické touhy je po naplnění biologickém, druhá etapa touhy je po naplnění vnitřní strany Adama (křest, utínání hlav draků, démonů duše) coby postupných smrtí sebeobrazu (Ega), třetí etapa je erotická touha po Bohu. Je to síla lásky, která se přeměňuje podle toho, jak každý jedinec či lidstvo postupuje k naplnění.
 
Všechny úspěšné kultury měly na prvním místě, aby byl panovník osvícený (viz např. koruny faraonů v Egyptě - kobra z 3.oka...) a aby fungovala nezkurumpovaná církev. Bez těchto atributů to nedopadne dobře.
 
V Mongolsku jsem mohla být svobodným šťastným primitivem, život je tam jednoduchý, nicméně pro zhýčkanou středoevropanku je tamní zima dost drsná. V roce 2010 teploty klesaly na - 50st C, mráz zdecimoval stáda, jednalo se o národní tragedii obrovských rozměrů. Šamanismus je však úžasné náboženství, taky mohlo přežít díky extremním podmínkám podobně jako chrám ohně v Íránu.