Kyjev - hlavní město Ukrajiny ležící na řece Dněpr. 

Křesťanství na Rus přinesl apoštol Ondřej, když se po Dněpru dopravil na místo dnešního Kyjeva.

Kyjevskopečerská Lávra (pečera=jeskyně): Když Kyjevská Rus přijala pravoslaví jako své státní náboženství, byl založen roku 1051 n.l. jeskynní klášter. Postupně  mniši vykopali jeskynní síně kde v utajení žili, modlili se a studovali odkloněni od světa. Viditelné budovy jsou postavené teprve později nad jeskyněmi. Těla těch, kteří zde zemřeli, se bez balzamování v jeskyních uchovala dodnes, v současnosti je tam uloženo 123 nerozkládajících se mrtvol - údajně je to důkazem jejich svatosti....No, myslím si o tom své, byla jsem tam a žádná mrtvola vidět není, všechny jsou přikryté kobercem. Atmosféra je tam prazvláštní. Studenti teologie jeskyněmi prochází a postupně políbí každou rakev. Významu toho nerozumím, osobně mi tam ale bylo těžko spíš z důvodu absence kyslíku. Prostory jsou nevětratelné, úzkými uličkami se přechází z jedné pečery do druhé, povinností jsou svíčky. Pro mne to byl spíš hororový zážitek - tolik mrtvol, žádný kyslík a pocit, že když se zdržím třeba zavazováním tkaničky, skupinka mi uteče, zabloudím, nenajdu cestu ven a hoši budou líbat další rakev. Pro klaustrofobiky zcela nevhodný prostor. Celý komplex je monumentální, ale pocitově chudý. Ani zde jsem žádné mystično nepocítila.

Sv.Ondřej: Všechny zprávy nám ukazují apoštola Ondřeje hlavně jako apoštola řeckého pravoslavného světa. V řeckém městě Patrasu ho místodržící Egeas nechal zatknout a Ondřej byl obžalován, že odvrací lid od bohů a boří jejich chrámy. Následně byl bičován a odsouzen k ukřižování.

Ondřej, podobně jako v Římě jeho bratr Petr žádal, aby mohl zemřít na odlišném kříži než Ježíš. A tak byl pro něj připraven kříž ve formě velkého X, jehož tvar zůstává nazýván „křížem sv. Ondřeje“. 

Vzhledem k bratrskému vztahu Petra a Ondřeje se Církev v Římě a Pravoslaví vnímají jako sesterské, existuje však mezi nimi názorový rozkol - hereze.

V Janově evangeliu je Ondřej uváděn jako „první povolaný“. Jan o něm rovněž hovoří při rozmnožení chlebů, kdy se Ondřej zmínil Ježíšovi o přítomnosti chlapce, který měl s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby: trochu málo – jak podotkl – pro všechny lidi, kteří se na tom místě sešli. Nicméně Ježíš se dokázal postarat, aby bylo dostatek pro celé množství lidí, co si ho přišli poslechnout, a těch bylo na 5 000 mužů bez žen a dětí.

Další setkání Šimona – Petra a Ondřeje s Ježíšem je zmiňováno apoštolem Markem při lovu ryb. Ježíš je uviděl a řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Oni opustili sítě a šli za ním. Být rybářem lidí symbolicky znamená, vytahovat z hlubin dolních vod nevědomé složky.

 

Pravoslavná církev o sobě tvrdí že: je jediná pravá, která pochází od svatých apoštolů a jako v jediné se zde koná Kristova spása. Údajně pouze zde je přítomen Duch svatý, který koná svaté tajiny (mysteria čili svátosti), pouze zde lidé získávají milost Ducha svatého, která je nuná ke spasení. Křest je považován za smrt starého člověka účastí na ukřižování a pohřbu Kristově a znovuzrozením do nového života v Kristu účastí na jeho vzkříšení. Provádí se ponořením třikrát ve jménu tří osob Nejsvětější trojice.

Pravoslavná církev je v rozkolu (schizmatu) s mnoha praktikami západní Vatikánské církve, nesouhlasí například s těmito:

-s používáním nekvašeného chleba, službou čelem k lidu (podrobněji popíšu v dalších pojednáních), křtem vykonávaným pouhým pokropením místo ponoření, se zavedením povinného celibátu kněžstva, s jiným pojetím "dědičného hříchu", s křižáckými výpravami, s upalováním čarodejnic, s misiemi, že se papež stal na dlouhá staletí světským panovníkem postaveným mnohdy nad světské krále a císaře......., ale především jde o spor ohledně původu Ducha svatého v rámci Boží Trojice, kdy v pravoslaví vychází Duch pouze z Otce a v západním křesťanství Duch vychází z Otce i Syna (Z Otce vychází jako ze svého hlavního pramene, ze Syna pak jako z někoho, kdo má svůj samotný původ opět v Otci).

Buňky fungují na univerzálním principu Stvoření. Každá je složena z části, která je určena k reprodukci téže buňky - sebe sama (buňka jater, buňka kůže...) a části, která může reprodukovat celé tělo (klonování).

Princip je stále stejný na úrovni již zmíněné buňky, člověka, civilizace...... až po jednotlivé galaxie v nám známém "božském výdechu". Ale zpět k buňce. Ona část schopná reprodukovat sama sebe (pouze sama sebe!) odpovídá temnému pólu bytí (duality) a část schopná reprodukovat celou bytost odpovídá světelnému pólu - PROSÍM, VNÍMEJTE PSANÉ ENERGETICKY! Je to vlastně jakési zhuštění Svaté Trojice. Nebeský Otec - všezahrnující - nepopsatelná a našimi smysly nepoznatelná Jednota obsažená, ale prozatím nepoznaná ve všem jest onen světelný pól buňky. Část duální (polopřímky opačných energií) - skládající se z vědomého i nevědomého - odpovídá temné části buňky. Připomínám, že temnému pólu patří i vědomá část polopřímky, sebeobraz - ego včetně všech ušlechtilých vlastností! Bůh Otec - Jednota "vydechl" všechny energie nutné pro vlastní sebepoznání do nádoby, hmoty, archy, lůna, země, galaxií, sluneční soustavy, buňky, člověka - do temné části - aby se buňka, člověk, národ, galaxie... stala svým individuálním Já. V rámci onoho sebepoznání je nezbytným krokem vstup do prostoru a času se zákonitou tvorbou energetických polopřímek. Po projekčním sebepoznání je ovšem nutné tuto část opět umenšovat (sjednocovat polopřímky v nulové body) a tímto  postupně probouzet světelnou část spojující opět s Jednotou (spojkou je Kristus, učinil se člověkem, aby nás "doprovodil" zpět domů). Jako když v centru galaxie černá díra (ultrahmota) do sebe pojme úplně vše ze svého okolí, tak po naplnění z ní vybuchne obrovský světelný gejzír - Syn, který ozáří celý vesmír - jinými slovy - Bůh onu část sebe sama už (skrze hmotu, vědomí...) poznal, poznal všechny své možnosti té které konkrétní galaxie, civilizace, vše v černé díře (hmotě) transformoval (Duch svatý), nastává krom světelného také informační výbuch, který se opět asimiluje do vesmírného prostoru. A z toho můžeme implikovat, jak je to s herezí mezi Pravoslavím a Vatikánem! Žádná jiná varianta než výše popsané neexistuje! Jak směšný je jejich nesmyslný názorový ping-pong, jelikož to mají blbě strany obě. Je to stále stejné. Bůh vydechuje sebe samého do své dcery, nádoby, pak 7.dne se stahuje, aby se opuštěný syn mohl stát svým individuálním já (fáze tvorby ega, pádu, předbíhání, předčasného utržení plodu, fáze zvířete), pak fáze nastoupení sňatků s temnou stranou temnoty, až je vše "provdáno", z dcery se stává choť a z panensky čistých energií nulového bodu se znovuzrodí Bůh-Syn. Po poznání a transformaci zase vše poznané na úrovni informace vdechuje nazpět tak dlouho, až bude zase vše nachystané k dalšímu výdechu (velkému třesku) za zcela jiných nám nepředstavitelných fyzikálních podmínek (píšu zde pouze o nám známém výdechu, nemá žádný smysl zkoumat další paralelní výdechy, až bude Nejvyšší chtít a my na to budeme připraveni, dá nám poznat i to).

Část buňky reprodukující sebe sama znamená energetickou sebedemonstraci vědomé části temného pólu nevidouc celek, a odmítání části nevědomé žité převážně v projekci -  popisováno v předešlých kapitolách. Pakliže buňka na základě mentálních informací jedince nemůže nastoupit v příhodný čas cestu sňatků i s druhou stranou temného pólu, zůstává k plození pouze část vědomé poloviny temného pólu - ego. Takto reprodukuje buňka sebe sama a stává se zhoubnou se všemi důsledky na celé tělo (proto, pakliže nedojde i přes četná upozornění hadího vyslance k uvědomění, zákonitou nutností je zánik takové buňky, jedince, civilizace).....     Člověk reprodukující pouze vědomou část své temnoty (většinou přesvědčen o šíření dobra svou osobou, svým národem...), stává se zhoubným pro celek (společenství) úplně stejně jako zhoubná buňka. Rakovina (slyším tam slovo rak) je pak buď životodárnou výzvou (obrať se jako ten rak zpět, ke svému počátku, přijmi i temnou stránku temného pólu sebe sama, prach jsi a v prach se obrať) nebo nech ego plodit sebe samé tak dlouho, až rakovinou zhyne celá bytost včetně zbloudilých buněk (nezrodí se Syn, smrt prvorozených..). Jak rakovinně zhoubnými se stávají ti, co rozmnožují jen světlou část temnoty, ti, co nevidí svou temnou část temnoty. Pakliže se těmto dostane do rukou moc, výsledkem je celá škála psychopatů, extremním příkladem současnosti je např. Kim-čong-Un....

Ledviny: Jejich hlavní úlohou je filtrace krve a zachycení nadbytečné vody, minerálních solí, glukózy atd., aby tak byly v krvi zachovány pouze ty látky, které potřebujeme. Člověk je po fyziologické stránce krví, ale v bytostném plánu je zatím jen vodou. Síla touhy, která je jeho bytostnou podstatou, byla od něj odkloněna v tragédii pádu a místo touhy po božském sňatku (hieros gamos) se člověk prostituuje s nepravým chotěm a svými energiemi krmí draky. Zde je skrytý zdroj utrpení. Teprve až se tato touha znovu obrátí k božskému Choti a vyvolá jeho odpověď, tehdy se voda obohacená odpovědí promění v krev. A právě na této skryté úrovni nabývají ledviny svůj důležitý význam ve funkci "solné" bariéry, která filtruje a čistí informační obsahy mezi vodou a krví. Víme, jak je tato role důležitá po stránce fyziologické. Ale na tom, zda ji ledviny naplní také na energetických úrovních, na tom závisí dovršení člověka. 

Po pokušení na poušti začíná veřejný život Krista a tímto začátkem je zázračná proměna  7.! sudu vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské...  Pak řekl při svém prvním kázání svým žákům: "Vy jste sůl země...  jste světlo světa."

Abrahám: Bůh řekl Abramovi: "Vyjdi ze země svých otců a pojdˇ do země, kterou ti ukážu (země zaslíbené). Velkým učiním tvé jméno a tvůj národ. V tvém potomstvu budou požehnána všechna po-kolení země." Ab-ra-m uposlechl Božích slov. Dlouho putoval se svým lidem ze země do země až došel do země Kanaán (všechna energet. území byla integrována vyjma Chama...). Jakkoli bohatý kraj to byl, vznikaly sváry mezi Abramovými pastýři a pastýři Lota, jeho synovce.- Rozhodl se tedy Lot oddělit svůj lid a stáda od Abramových a odešel pak k řece Jordán, do úrodné země poblíž měst Sodoma a Gomora. Abram se zastavil v rovině Mamre a tam Bůh k Abramovi promluvil". Všechnu zemi, kterou vidíš, ti dávám (energetickou zemi)." Avšak Abram neměl děti a byl už starý, zapochyboval tedy: "Bože, jsem starý a nemám dědice. Komu předám tuto zemi?" Ale Bůh odvětil: "Sečti prach na zemi, dokážeš-li to. Tak četné bude tvoje potomstvo. Sečti hvězdy na nebi, dokážeš-li to (jak v nebi, tak i na zemi). Tak četné bude tvoje potomstvo (milujte se a množte se ve svých energiích)." Abram Bohu uvěřil (všechny energie přijal) a Bůh ho proto miloval (stal se praotcem Syna). Pravil: "Tvé jméno bude Abram - Otec velkého množství. Pak byla přidaná slabika Ha (He), z Abrama se stal Abraham).

Bůh pak promluvil k Abrahámovi. "Křik hříšníků a násilníků ze Sodomy a Gomory ke mně doléhá. Proto zbořím a vyhladím ta města (archy) do posledního ka-mene - do poslední duše." Bylo nutné dočistit Chama, poslední energetické území mocenské chamtivosti a pýchy - ega mesiášské linie.

Abrahám se vylekal: "Bože, což bys potrestal spravedlivého s bezbožným? Kdybys našel 50 spravedlivých, usmrtil bys je také? Neodpustil bys pro ně hříšníkům?" A Bůh odvětil: "Najdu-li 50 spravedlivých, odpustím celému městu. Avšak Abrahám pokračoval: "Najdeš-li 45, zničíš město?" Nezničím, najdu-li 45. "Najdeli se jich 40?" - "Odpustím ostatním kvůli 40." A co kdyby spravedlivých bylo 30?" - "Nezničím město pro těch 30." "A bude-li jich jen 20?" - "Nechám žít všechny pro těch 20." - "Pane, nehněvej se, promluvímli ještě jednou: což najde-li se jen 10 spravedlivých?" - "Nezahladím město pro 10 spravedlivých." Abrahám se upokojil a andělé se vydali k Sodomě Gomoře. Čísla představují alchymistický postup od nastoupení He - 50, až po dosažení Jod - 10. Zvířeci úroveň nebyla zpracována, nebylo možné zažehnout božský oheň, jsme dodnes na této úrovni Chama, žijeme stále v Sodomě-Gomoře!!!....

Navečer přišli tři poutníci (poslové boha) do města Sodomy. Lot je pohostil ve svém domě a napekl množství nekvašených chlebů. Když se pak chystali ke spánku, ozval se venku strašlivý ryk. To sodomští muži obklíčili dům a požadovali, aby návštěvníci byli vyvedeni ven a oni s nimi měli nemravný styk (homosexualita). Lot se snažil své hosty chránit do té míry, že davu dokonce nabídl své dvě dcery. Rozzuřený dav na Lota silně tlačil, ale jeho andělští návštěvníci ho vtáhli do domu a Sodomity postihli slepotou, takže nemohli najít dveře domu (neviděli cestu domů, na Nebesa). Zachránění poutníci pak promluvili k Lotovi: "Máš-li v Sodomě příbuzné, vyveď je rychle z města, neboť jsme boží poslové a přicházíme, abychom zahubili hříšnou Sodomu. Lot vyhledal muže, kteří se měli oženit s jeho dvěma dcerami, a pravil jim: "Vyjděte s námi z tohoto města, neboť Bůh je zahladí. Oni se mu však smáli a nevěřili. Ráno andělé pravili: "Nemeškej, Lote, vezmi svou ženu a obě dcery a zachraňte životy. Ještě dnes stihne Sodomu zkáza. "Lot otálel, vzali ho tedy andělé za ruku, i jeho ženu a dcery a vynesli za město.

Za městem andělé pobídli Lota: "Zachovej si život. Spěchej odtud. Neohlížej se nazpátek a nezastavuj se na žádném místě. Spočineš až v horách. A chvátal Lot se svou rodinou z míst, jež měla být zničena. Když slunce počalo vycházet, na Sodomu a Gomoru dopadl oheň a síra. celé nebe bylo jediným plamenem, který sežehl vše živé v tom kraji. Země se chvěla a otevírala se, do temných propastí se propadaly hořící domyVšichni lidé i zvířata zahynuli, pole a pastviny shořely. Po zpupných městech zůstala jen holá solná pláň. Spěchal Lot s rodinou do bezpečí. Poslušen Božího příkazu, neohlížel se, jakkoliv strašlivé zvuky byly, úpění a nářek, které k nim doléhaly. Avšak jeho žena podlehla zvědavosti a otočila hlavu, aby spatřila zkázu města. A tu i ona byla potrestána, život z ní odešel a proměněna byla v solný sloup. Abraham byl v tu dobu v bezpečí, daleko od místa zkázy.... Po zkáze Sodomy Lotovy dcery nechtěly zůstat nezabezpečené a tak svého otce opily a následně s ním měly dva syny: syn starší dcer se jmenovat Moab, jenž byl praotcem národa Moabitů, s mladší dcerou měl syna, jenž se jmenoval Ben-Ami a byl předkem Amonitů. Solný sloup v symbolice ženy coby hranice, kam až "došly sňatky" s temnou částí temného pólu.

Sodoma (symbol obcování se "zvířaty" v již vysvětleném smyslu) - Gomora: (symbol pro homosexualitu)

Homosexualita bývá na jedné straně odsuzována, jindy se stává až módním  trendem. Z energetického hlediska se jedná o maximální míru narcismu, kdy je eroticky vzhlíženo ke svému vlastnímu pohlaví a odmítání ženského pólu své vlastní bytosti. Ale ještě než mé tvrzení zaseje odpor věřte, že během putování jednotlivých duší má s touto formou bytí zkušenost úplně každý! Všichni jsme někdy byli, jsme nebo budeme homosexuálem. Duše musí zažít zkušenost úplně se vším, než dojde do konce. Proto tvrdím, nechme všechny homosexuály v klidu, bez jakýchkoliv ústrků prožívat tuto jalovou zkušenost. Jsou nám také projekčním plátnem, že z nepřijetí ženské poloviny se dítě nikdy nezrodí... Ale také je špatně, aby se vše přehouplo na druhou stranu a bylo jim umožněno vychovávat dítě (adopce, náhradní matka...).  Pak by ta cenná zkušenost duše nemohla proběhnout a v časovém horizontu bude homosexuálů přibývat (nutnost opakovat zkušenost + růst zrcadla) se všemi následky na "růst Syna" celé společnosti.

 

Církví otřásají skandály kolem sexuálního zneužívání. Oficiální názor říká, že skandály nějak nesouvisí s celibátem a s tím lze v zásadě souhlasit. Je to bezohledný výsměch obětem, když se usiluje o "nápravu" přeložením církevního na jiné místo, kde samozřejmě bude zneužívat dál, o tom není pochyb. A vlastně se jim nic moc nestane. Ochrana "dobré pověsti" církve jen prohlubuje frustraci obětí. Církev je sama temným ukazatelem toho, že žijeme stále v Sodomě-Gomoře.....

Studie ukazují, že děti mužského pohlaví tvoří pouze 15% případů sexuálního zneužití ze strany mužů, jinými slovy, pouze jedno ze sedmi zneužitých dětí je chlapec, zatímco v případech zneužití kněžími je to 6 chlapců ze sedmi dětí. 

Byly i odhalené případy v Olomouci. Nechvalně se zachoval arcibiskup Graubner. Olomoucký student teologie VN na jeden takový případ upozornil. Arcibiskup věc "vyřešil" přeložením na jiné místo, čímž vlastně posvětil páchání trestné činnosti s novými chlapci. Nakonec byl kněz usvědčen a odsouzen, bohužel, traumata si chlapci ponesou po celý život. Arcibiskup nakonec studenta VN nechal vyloučit z fakulty a lidsky jej zcela znemožnil.

Chci tady vznést úvahu o tom, proč tomu tak je. Pedofilie má z úrovně psyciatrie zajisté spoustu různých vysvětlení, z úrovně energetické je však věc zcela jednoznačná a připustí-li kdo, že to nahoře je první, pak nezbývá než uznat, že předložené vysvětlení je pravdivé. Úkolem církve je integrace nevědomí, aby se mohlo zrodit vnitřní dítě - "Já jsem". Pakliže se to neděje (a ono se to neděje), nevykonané vnitřní se stínově prožívá vnějškově nejvíce u těch, kteří demonstrují svoji duchovnost, čehož předpokladem je právě zrození "Já jsem"., nezrození já jsem u kněžích vyúsťuje v "uloupení, uzurpování, znásilnění dítěte vnějšího". 

První energetický šok z nesmírných traumat zneužívání na církevní půdě jsem pocítila v Irsku. Ten smutek, pláč a bezmoc, to bylo úděsné už na letišti v Dublinu. Irští kněží a biskupové římskokatolické církve po desítky let týrali, sexuálně zneužívali a posléze také vraždili děti a mladistvé. Fakta o zneužívání byla zveřejněna v roce 2010, oficiální počet obětí je 14 500, což je samozřejmě jen špička ledovce. Mnohé děti byly z řad sirotků, takže je nikdo nehledal a stále se objevují nové a nové hroby. Vzhledem k relativně malému počtu Irů jde procentuálně o nebývale vysoké číslo. 

Takže.... nepřijetí vnitřních zvířat = symbolické obcování s vnějšími zvířaty = erotická přitažlivost na základě nevědomých projekcí (sodoma), neuzavírání sňatků s vnitřním ženstvím = vzhlížení pouze k vědomé části sebe sama - homosexualita (gomora), zákonitě vyúsťuje v nezrození vnitřního dítěte = homosexuální pedofilie kněžích. Vrátím se nyní zpět k Pravoslaví v Kyjevě. Považují se za pravé křesťany, kritizují Vatikán, ale ve skutečnosti probíhá mezi nimi vnější válka dle pravidla - zloděj křičí chyťte zloděje. Na těch "nejposvátnějších" místech Kyjeva byla kněžská pýcha donebevolající a skřípání zubů zneužitých tam ve velkém visí ve vzduchu také!!!

 

Sůl

Symbolem nevědomí - dolní vody (temné půlky temného pólu) bylo, je a bude moře. A to má vodu slanou! Když jsou ryby vyloveny (apoštolové - rybáři lidí) - mytologicky řečeno - tyto vody vysychají a mění se v páru, která je onou "vodou shora". Pak vyschlá "slaná -mrtvá" voda nechává solný pruh coby hranici určující úroveň klesající (vysychající) dolní vody. V této souvislosti pak mytologická poušť znamená, že dolní vody byly vysušeny ("Hlas volající z pouště, pobyt Hebrejů na poušti, Ježíšův odchod do pouště...").Ta solná hranice je vlastně ukazatelem místa, kde je možné "rozdělat oheň". Energetický proces trvá tak dlouho, až zbyde už jen Sůl bez vody. A už se může naplno rozhořet oheň lásky směřující ke zlatu, plnému dovršení.

Základní mytologie Egypta koresponduje s univerzálním principem Stvoření. Isidiny slané slzy určují hranice, zda sňatek "dvanáctky" proběhl a stala se JEHO chotí, nebo je ještě jen jeho sestrou... Bezpodmínečná láska k celému energetickému potenciálu (i tomu nehodícímu se) a slzy posouvající hranici až k hieros gamos, kdy je Isis pozvednuta na úroveň Boží nevěsty, a může na základě provdaných (čistých, pannenských, nulových) energií zrodit Hora. VITRIOL - "Navštiv vnitřek země, očištěním najdeš tajemný ka-men".

Bohužel, Egypt i přes svou slávu konečného osvobození nedosáhl. Mocenské touhy vykonaly své i v této úžasné civilizaci. "Solnou" hranici mezi božským a světským měla na starosti bohyně Sešat a i pro ni bylo pokušení velmi silné......

Elíša: Muži z Jericha Elíšovi řekli:"Pohleď, prosím, pane. V tomto městě se dobře bydlí, ale voda je špatná a zem nerodí." Odpověděl jim: "Přineste mi novou mísu a dejte do ní sůl." Když mu to přinesli, šel k vodnímu prameni a vhodil do něj sůl se slovy: "Tak praví Hospodin: Uzdravuji tyto vody. Už odsud nevzejde smrt ani neplodnost!" A ty vody jsou zdravé až dodnes, přesně jak Elíša řekl. Kdysi totiž v Jerichu bydlel jiný národ. Jozue se svým lidem ho dobyli a kromě jedné ženy bylo celé to město zničeno, vypáleno, nezbylo vůbec nic. Tehdy Jozue přísahal" "Zlořečený buď před Hospodinem, kdo povstane, aby stavěl toto město Jericho! Za cenu svého prvorozeného ji založí, za svého nejmladšího tam bránu osadí. Symbolika "solného" předělu mezi starým a novým Jerichem.

Alchemická sůl: má přesah, jiný rozměr a jedná se o energetické vytyčení hranic.

V alchymistických pojednáních je popisovaná různě pod různými znaky. Je údajně součástí tří pilířů, z nichž je tvořen celek světa, kde je sůl - tělo principem přirozenosti. Jiná interpretace bere sůl coby zprostředkovatele mezi duší a duchem. Jindy je považovaná za druh alch. ohně atd. Výkladů je velké množství a v podstatě se nic z toho nedá popřít, na všem je kus pravdy. Jen ten oheň je podle mne spíš záměna se Sol, což je alch. označení slunce. Na  druhou stranu, se sluncem souvisí úplně vše, tudíž tvrdit, že nesouvisí s ohněm také nelze. Alchemická sůvytyčuje hranici mezi vědomím a nevědomím temného pólu buňky, člověka atd. Symbolem nejhlubšího nevědomí je moře se slanou vodou, symbolem vody živé je voda sladká. 

Znak (značka) X symbol: znak je pouze zkratkou bez hlubšího významu, zatímco alchymistický symbol funguje na bázi komunikace se Stvořitelem. Jedná se o tajné kódy pro různé alchymistické operace a významy. Do této kategorie patří i alchymie Soli a v danou chvíli je symbol nově stanovený.

Každá technika vzývající Kristovu světelno - informační energii bez skutečného vysušení dolní slané vody, uměle posouvá hranici soli, porušuje "buněčnou homeostázu ve velkém" ,dopouští se svatokrádeže stejně jako když pro účely ega někdo symbol "stáhne". V takovém případě bude tento okamžitě nahrazen  symbolem jiným s tím, že původní dotyčnému zůstane se všemi důsledky, které tímto na sebe naváže.

V mnohých pojednáních o Atlantidě se píše o manipulaci DNA, což není nic jiného než výše popsané krádeže. DNA je až druhotná, pouze reaguje na energetickou situaci. Stále se to opakuje, předčasné trhání plodů má fatální následky. Otázkou zůstává, zda si jednotlivé duše či celé civilizace z opakovaných nezdarů vezmou patřičná ponaučení. Zatím to tak nevypadá, ale v rámci Vesmíru je to vlastně jedno. Návrat duše i celé civilizace na počátek protože se "to" nepovedlo proběhlo mnohokrát. Jen aby neplatila poučka - "třikrát a dost".

 

Naše spása může být dovršena teprve druhým příchodem Krista a o této době sám Ježíš varuje před falešnými mesiáši a proroky: "Řekne-li vám někdo: - Tady je Mesiáš - nebo: - Tam je - , nevěřte tomu! Vystoupí totiž lžimesiáši a lžiproroci, budou konat zázraky a divy, aby svedli, možno-li, i vyvolené. Vy se však mějte na pozoru! "Pověděl jsem vám to všechno už napřed".

"Nevezmeš jména Božího nadarmo"! Jméno jako SLOVO! Jako Kristova energie Světla - je to nejdůležitější zákon desatera.... "Nebudeš mít jiné bohy mimo mne" - bohy chamtivosti a světské moci. Ale vězte, Kristus byl, je a bude vždy jen jeden a bude moci přijít až......!!! A podle zákona - co není v duši vykonáno, bude kompenzováno v hmotě, budou následky asi takovéto: Kde se nesnižuje energetická hranice soli, bude země vyplavená solí fyzickou, kde nevysychá dolní mořská voda ve prospěch vody sladké, bude sladké (živé) vody stále větší nedostatek a postupně zhyneme žízní. Hladina moří stoupá a tím i hranice soli, hladina pitné vody zase klesá. Jediné místo, kde je to opačně je Mrtvé moře u Jericha, nicméně tam pitné vody rapidně ubývá také.

Kněží musí být bezpodmínečně osvícení a pak už není vnější technický postup tak důležitý. Je jedno, zda se křtí kropením nebo ponořením, zda je liturgie vedená čelem nebo zády k lidu atd. To jsou nepodstatné vnější projevy. Ale jedině kněz osvícený je schopen bez vlastních projekcí být mysterijním prostředníkem a je jedno, zda bude zpívat mantry, číst bibli nebo provádět nějaké rituální úkony. V Sodomě a Gomoře nebyl ani jediný takovýto kněz, člověk, nebyl kvásek a bez kvásku nemůže proběhnout fermentace, nezrodí se Syn, ale jen dcery (nejde o biologické rozlišení) - neprobíhá mužské dílo vzpomínání se na vnitřní nebesa. 

Alchymie = mytologie = plán pro každou duši. Mytologické příběhy nepotřebují výklad, pokud zůstanou v původní archetypální podobě. Má pro nás být jako pohádky pro děti. Je známou skutečností, že děti mnohdy chtějí nějakou pohádku nebo jen nějaký úsek vyprávět stále dokola a to není nic jiného, než že jejich dušička absorbuje nějaké téma, "načítá" si archetypální noty do života. A stejně jako když dospělí "obrušují" dětem brutalitu pohádek a tím znemožňují načíst pravdu, tak stejně zhoubné jsou výklady mytologie z úst nepovolaných, kteří z vlastní zvířecí úrovně vše křiví.

 

Bez soli (natron) by nevznikly monumentální stavby starého světa. Z vytěženého kamene je postavená pouze část pyramid, to zásadní však bylo postaveno díky aglomerovanému kameni neboli díky soli! Sůl odpovídá na otázku, jak je možné, že obrovské kvádry na sebe přesně zapadají, spoje jsou na milimetry přesné. 

 

 

Getsemanská zahrada: Nemá smysl psát o událostech na Hoře olivetské, všichni ten příběh velmi dobře známe. Nebudu se pouštět do spekulací, jak to vlastně ve skutečnosti bylo nebo nebylo, jak to mělo či nemělo být. Byla jsem tam a hořko-slaně to místo zakusila:...  "Zlověstná a ponurá byla atmosféra v Getsemanské zahradě pod Olivovou horou. Ježíš zde prožíval vnitřní muka strachu a pochybností, podle Bible "potil krůpěje krve". Modlil se k Bohu a prosil, aby od něj odňal kalich hořkosti, neboť tušil, že bude zabit v Jeruzalémě." 

Hranice Soli v Getsemany to má podobně jako u Abraháma a Lota. Abrahám se stal kváskem věcí příštích, Lot zůstal viset v nedokončenosti sňatků s vnitřním ženstvím (spal se svými dcerami - energeticky se sebou samým, s vědomým "neprovdaným" pólem bytí). Apoštolové usnuli v té nejdramatičtější vypjaté době, neprokázali duchovní hrdinství, poklesli na nevědomou úroveň - usnuli. Dnes žádný kvásek dvanáctky také neexistuje. Stačil by byť jen jeden jediný, ale není. Energetické území křesťanské církve apoštolů Petra a Ondřeje se nestalo Solí, nemůže tedy vzejít "Světlo světa". Jen jeden jediný apoštol by stačil k dokončení 12 (dvou he, duálního meče 6. dne Genesis), aby mohla začít 7........ Nicméně, má smysl pokračovat v uvědomění. Podle Tibetské nebo Egyptské knihy mrtvých má každý duchovní posun a pochopení, byť na smrtelné posteli velký význam pro další inkarnaci, pro další stoupání mízy stromu od paty až k plodům....

Vezměme si jako příklad střední školu "Zdravého vaření budoucnosti", kde se studenti budou učit vařit nově, zdravě a v rámci studia dostanou tajná energetická zasvěcení pro posílení zdravosti jídel. Studium bude určeno pouze pro kuchařskou elitu, pro ty největší talenty oboru a také bude velmi, velmi náročné. Jednou z podmínek k přijetí k takovému studiu je slib toho, že cokoliv se žák naučí, bude sloužit pouze pro potřeby zdravého vaření. Tajné recepty a posilovače nesmí vyzradit konkurenčním školám atd. V momentě, když náročnost studia kulminuje, nervy praskají, napětí před závěrečnými zkouškami stoupá a je jasné, že z celého ročníku školu v termínu dokončí třeba jen jeden student. A právě v této kulminační vypjaté době budou odevšad přicházet "lukrativní nabídky" k dokončení studia na jiných školách - knedlíkárnách. Jdou jako na zavolanou, vždyť otevřeně si přiznat neúspěch ego nemůže připustit... Není to jednoduché, silná ega z toho musí vyjít "s čistým štítem" za každou cenu, a tak se škola začne třeba pomlouvat. Ve vypjatých náročných situacích bývá morální pevnost zakoušena nejvíce, právě hraniční situace prověří charaktery nejvíce, tak to prostě je. Student samozřejmě přejít na jinou školu může, ale tajné recepty, zasvěcení musí bezpodmínečně vrátit zpátky. Není možné "uloupeným know-how" posilovat knedlíkárnu....

Také nejde natahovat dobu studia mimo daný čas. Je to podobné, jako kdybychom si vynucovali, že na studium střední školy potřebujeme třeba 15 let. Vždy existuje nějaká tolerance "chyb" a zdržení - ve výjimečných případech můžeme studium natáhnout na 5-6 let, ale ne více. Pokud se to nezvládne, student "padá" zpět do 1. ročníku (k patě stromu poznání dobrého a zlého) bez ohledu na to, co už umí či neumí.

 

Na fotografii jsem ještě ok, po pár minutách mě to nasměrovalo samotnou na opačnou stranu zahrady a spustilo se něco. Bylo mi špatně s nutkáním na zvracení, točení hlavy, třes celého těla, posléze zimnice..... Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla. Vřelé díky mé souputnici Martě za pečovatelství a podporu, bez ní bych tam brečela snad ještě dnes.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mongolsko:

Šamanka z Ulanbátaru: Při mé druhé návštěvě milovaného Mongolska byla domluvena návštěva údajné šamanské hvězdy, ke které se chodí léčit celá ulanbátarská smetánka. Doporučení a kontakt jsem dostala přímo od mongolského konzula v Česku, dokonce setkání sám osobně domluvil (umí velmi dobře česky a samozřejmě i mongolsky). Snažila jsem se oprostit od veškerého očekávání, přesto jsem byla šokována místem, kde se setkání mělo odehrát. Velmi špinavá chudinská čtvrt Ulanbátaru. Říkám si, jak potom asi vypadají "ordinace" těch méně známých? Větší špínu si lze už jen těžko představit. Třeba se stal nějaký omyl, utěšuju se, taxikář beztak popletl adresu či co. No, když už su tady......... Z vrzajících vrátek pamatujících si ještě Čingischána vykoukla mladinká žena a pozvala mě dál, za další úděsná vrátka, pak následovalo něco jako závěs vypadající jako sukně Ježibaby z filmu Mrazík. Pracovníci našich hygienických stanic by zajisté omdlévali hrůzou byť jen z představy, že zde probíhají léčení i velmi malých dětí.

Mladá mongolka se snažila se mnou mluvit, ale mongolsky umím jen jedno jediné slovíčko "sembeno". Ale věděla kdo jsem a co chci, to mne uklidnilo. Asi 20 minut mě jen sledovala, prohlížela si mě a nic se nedělo. (Samotná "ordinace" byla sice mrazivá, ale relativně vzdáleným pohledem čistá). Pak mi do megašpinavé mističky nalila něco jako vodku (chutnalo to jak petrolej) s mlékem (na krabici byl nakreslený kůň s vemenem, tak to asi bylo kobylí mléko) a zase čekala. Pak další runda a další... Aha, asi sem lidé chodí přiožralí, aby jim nevadil ten zápach a špína - no, účel byl splněn, už je mi to fuk, děj se vůle Tvá.... Když už jsem odevzdaně (přiožrale) klimbala, hostitelka někomu telefonovala a teprve později mi došlo, že dávala zprávu šamance, že jsem nachystaná. Pak vstoupila ušmudlaná a velmi nesympatická mongolská žena. Ach jejdamane, to nemůže dobře dopadnout, odsud se ve zdraví nedostanu, blesklo mi hlavou. Ale což, přežila jsem horší věci. Žena si zapálila cigaretu, notně si přihnula petrolejem a chovala se příšerně. Říhala, křičela, s hurónským smíchem se mi zřejmě po mongolsku vysmívala či co, asi mi i nadávala, strkala do mě, vyplazovala na mě jazyk, foukala mi cigaretový dým přímo do obličeje, jakoby se snažila mě vypudit, fakt nechutná. A během toho ponižování mě poočku obě pozorovaly, co já na to. Na mě si nepřijdete, říkám si. Hnusná na klienty umím být taky. Jsem zde a neodejdu, dokud se nestane, co se má stát. Když jsem to všechno přijala za své, (je mi jasné, že šlo o projekční přijetí odvrácených složek mé osobnosti), přestala řešit, dostalo se mi konejšivého pohlazení archanděla Rafaela a situace se začala měnit. Šamanka chování změnila a asistentka tu ženu před mými zraky začala převlékat - takže - jsem ji mohla vidět úplně nahou a věřte - hodně dlouho neokoupanou. Šamanka se ničeho nedotýkala, vše obstarávala asistentka. Pravé vlčí kůže, boty z koňské kůže, buben, vypreparovaný had (mám ho v levé ruce), maska na obličej atd, náááádhera......... Na bubnu byly symboly - slunce, hvězd, měsíce, geometrie, ve spodní části to bylo ještě zajímavější. Také přišla posila v osobě mongolky mluvící polsky, nechápu, kde se tam vzala, nicméně díky ní jsme mohly alespoň v základu komunikovat. Celý následný obřad trval asi 3 hodiny a mimo jiné úkony jsme na začátku hnětly z hlíny a másla lidské tělo a tak.. . Šamanka byla ve spojení s Mongte Tengri, Pánem modré oblohy, o tom není pochyb (věděla detaily z mého života atd.) a na závěr mi do petrolejovo-mléčného koktejlu flustla a já to měla vypít. A šlo mi to úplně v pohodě, její slina byla prosycena esencí " pána modré oblohy". Je zajímavé, že jsem necítila žádnou štítivost nebo něco podobného.  

Sliny: "Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý.  Ježíš "plivl na zem, udělal ze sliny bláto , potřel mu tím blátem oči a řekl "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to znamená "Poslaný". Šel tedy, umyl se, a když vrátil, viděl."

Mayský kalendář: je mnoho teorií, proč je uprostřed vyplazený jazyk. Pravý význam je spirituálnější, než by na první ohledání mohlo vypadat. A všechny kruté krvavé rituály sloužily k "obřadnímu vykoupení krve" a není možné podávat projekční vědecké výklady z úrovně naší civilizace. Spirituální postup do vyšších dimenzí byl u nich na prvním místě a nepochybně traumatizující obřady se tomu musely podřídit. K tomu lze mít samozřejmě velké výhrady, spirituální postup lze provádět i bez rituální vnější krve (jako třeba obřízka).

Je tam vše. Sůl, síra, rtuť, živly, alch. postup, v centru vyceněné zuby (mytologicky Seth) - ochrana znovuzrozeného SLOVA , jazyk coby sliny umožňující přijímat, předtrávit, zprostředkovat boží SLOVO - "mayského Krista".

 

 

 

 

Mongolové: u nás mongoloidem nazýváme jedince s dawnovým syndromem. Když je tedy někdo mongoloidní, znamená to mentální demenci. Je to podle mého názoru velmi nespravedlivé označení pro jedince na zem seslané za nějakým účelem. jsou to "věčné děti", které v jistém smyslu nikdy nedospějí. Jsou to bezelstná, důvěřivá a (pokud je někdo nezlomí) celoživotně šťastná stvoření. Nehoní se za kariérou, úspěchy, penězi, milují jednoduše, prostě, bez podmínek, srdcem. Když jim řekneme, že Bůh je, nebudou o tom pochybovat a očekávat nějaký důkazní materiál. Jsou to boží vyslanci, ukazatelé stínové polopřímky naší přehnaně rozumové společnosti, naši učitelé.

Cožpak nám Kristus neříkal "buďte jako děti"? Jak fatální je pýcha medicíny, která tato sluníčka vraždí hipokratově přísaze navzdory hned v zárodku. Znám jednu ženu, která si i po vyřčené diagnóze mongoloidní holčičku nechala. Co vše si ovšem během těhotenství zažila se rovná teroru. Odsoudila ji rodina, partner, lékaři, její rozhodnutí dítě si ponechat se v očích okolí rovnalo téměř trestnému činu. Dnes jsou holčičce dva roky a je úžasná. Před maminkou smekám, to je pravé hrdinství.

Mongolové jsou úžasní, při druhé návštěvě jsem jim propadla ještě více. Nedá se to jednoduše pocitově vyjádřit, napadá mě jedno slovo, oni jsou RYZÍ! Tentokráte jsem putovala jejich zemí po trase hedvábné stezky přes poušť a step a pocitově nádhera. Na povrchu jen občas tráva, jinak písek a kamení a popravdě nechápu, odkud jejich nádherná stáda berou obživu. Ale čím méně je toho patrné na povrchu, tím větší bohatství skrývá země pod povrchem. Ohromné nedotčené nerostné bohatství, jakoby země symbolickým jazykem chtěla sdělit tu největší pravdu - skutečné bohatství hledejte pod povrchem! Ale zpět k Mongolům: v podstatě každý Mongol (nemám na mysli už bohužel civilizací ovlivněný Ulanbátar) má zkušenost s šamanismem, tudíž je vlastně pravým pokřtěncem. A je to na nich znát, svou druhou půlku mají do značné míry integrovanou, dobývají svá vnitřní jádra a je to na nich znát. 

 Cestě předcházely nutnosti ohledně víz, díky čemuž jsem na konzulátu v Praze zažila docela zajímavý moment. Zajímavostí je, že nemají oddělenou čekárnu od místnosti, kde probíhají pohovory atd. Dík tomu jsem byla svědkem docela bizarní situace. Nějaký Čech pracuje v Mongolsku a pochopila jsem, že pečuje a zachraňuje jejich lesy. Jenomže Mongolové mu odmítli prodloužit pracovní vízum. Byl celý brunátný rozčilením, tloukl se do hrudi a křičel, "my vám zachraňujeme lesy a vy nás tam nechcete"? Jaká to troufalost, takhle se můžou chovat fakt jenom mongoloidi, všude nás berou s otevřenou náručí, jenom vy zabedněnci nechápete.  Nechci soudit a hodnotit, kulové vím, o co přesně šlo, ale pocitově byla věc jasná. Nejsou zvládnuté kůrovcové kalamity našich lesů. Nejdřív musíme vyřešit sami sebe. Krása situace také spočívala v tom, že jsem viděla obě strany. Pro mne bylo poselství jasné: když někdo nechce, tak nechce, je nutné to nade vší pochybnost respektovat, aniž se pátrá po důvodech. Nelze pomáhat tam, kde o to objekt nepožádal. Líbilo se mi, že Mongolové byli neoblomní, prostě vás tam nechceme a hotovo, pro mne velká lekce.

 Řekla bych, že k jejich typické povaze patří velká dávka nezdolnosti a také zdravé hrdosti. Když si jejich povahu dám do souvislosti s šamanismem, dává mi to smysl. Opravdu přijímají druhou polovinu svého bytí, je to pro ně přirozené po celé generace, to oni jsou pravými křesťany. A ruku v ruce je vlastně skutečnost, že tím, že mají své stíny docela přijaté, v tom je jejich obrovská síla i v tak malém počtu. Není nutné jim posílat zrcadla v takové míře jako v naší kultuře, proto jsou v bezpečí. To pak také vysvětluje pro mne celkem záhadu, že si v tak malém počtu, bez armády co by stála za řeč a s tak ohromným nerostným 

bohatstvím pod zemí udrželi svébytnost. Ano, Sovětský Svaz tam napáchal nesmyslnosti, ale mluvím o současnosti. Jeden z jejich sousedů je miliardová Čína a víme, že s uzurpováním cizího území si hlavu moc nelámou, druhou sousedskou velmocí je Rusko a také bych řekla, že je to v pohodě. Předpokládám, že Mongolsko je obrovským potenciálem do budoucna. Tak jako stačí, aby kváskem dvanáctky byl jeden apoštol, tak stejně postačí, aby Mongolové byli kváskem na úrovni národů. Začínám se učit Mongolsky, tam dožiju. Stačí mít levnou jurtu, kterou si můžu postavit kdekoliv bez povolení, nájemného atd. Pořídím si teplou velbloudí srst a stanu se ve společnosti nádherných "mluvicích" zvířat šamankou v poušti.

V Mongolsku bezdomovectví neexistuje, dokonce i v Ulanbátaru jsou jurtoviště, kde může kdokoliv bydlet zcela zdarma, stačí dodržovat pravidla ohledně vody atd. a mít jurtu. Nemají bezdomovce, jelikož jsou na cestě k jejich pravému domovu, zpět na Nebesa k Mongkte Tengri. U nás jsou bezdomovci nutným zrcadlem, jelikož se nenavracíme domů zpět na Nebesa, do domu našeho Otce, sami jsme nevědomými bezdomovci. Nechápeme, proto bude zrcadlo narůstat a bezdomovců přibývat tak dlouho, až o své pozemské domovy zákonitě přijdeme úplně. Žádné povinné placení zdravotního či sociálního atd.

 Náš systém mi připadá jako osud medvědů grizzly v Yelowstonském parku. Naučili se obstarávat si potravu z lidských zdrojů - byli krmeni turisty, vyžírali odpadky atd. tak dlouho, až to přijali za své. Medvědice už to učily i medvíďata a postupně se u nich ztrácela schopnost opatřit si potravu pro ně přirozenou. Bylo zapotřebí je zdlouhavě postupnými kroky znovu učit se živit pro ně přirozeně a někteří medvědi museli být dokonce utraceni. U nás je to stejné - drazí občané - pilně pracujte, plaťte, držte hubu a stát s vyspělým zdravotnictvím a sociálním systémem se o vás postará... Taky už jsme ztratili přirozené instinkty se o sebe a své blízké ve stáří a smrti postarat bez systému. Jenomže přijde doba, kdy se systém zhroutí a co pak? Budeme humánně utraceni jako ti medvědi?... Mongolové ve stepi mají nádherné sebevědomé děti a šťastné vysmáté starce.

 

 

Kyrgyzstán: zatímco Mongolové si i přes Ruskou okupaci dokázali udržet svou kulturu i jazyk (nápisy jsou psané rusky, ale také mongolsky), také duše národa zůstala mongolská, nedá se totéž říci o Kyrgyzech. Z bývalých sovětských republik jsou na tom nejhůře a dle mého názoru už jsou energeticky zlomení. Nejvíce je to patrné v Biškeku. Pošramocené sebevědomí, špína, nezájem, ekologické přetížení, agrese, nevědomá nenávist atd. Až na velmi malé výjimky už mluví pouze rusky, veškeré nápisy pouze v ruštině. Údajně se původním jazykem mluví ještě vysoko v horách, v pohoří Ťan-Šan, ale i tam jejich jazyk postupně mizí. Sověti jim vzali původní řemesla a pastevectví, vnutili továrny. Oni už neumí to původní a továrny jsou v troskách. Světlou nadějí by mohl být turismus, hory jsou skutečně překrásné a tak nějak ještě "kyrgyzsky původní".

 

 

Čína: to je především po liduprázdném Mongolsku šok, Číňanů je fakt hodně. Z mého úhlu nazírání mě zajímá hlavně Konfucius. Bude souviset s jinými pozdějšími tématy. Pro mě osobně obrovský přínos v dalším poznávání, ztratila jsem se sama v okrajové části města Chongqing, tisíce kilometrů od pracovní spojky v Pekingu. Ale o tom třeba někdy jindy.

Příští týden letím do Libanonu. Píšou, že v Byblosu Thovt vynalezl písmo, taky se to tam všechno mele v zákopové válce. Údajně je tam relativně bezpečno z důvodu toho, že každý sunita má někoho příbuzného mezi šííty a naopak atd., nicméně prý je v Bejrůtu slyšet občasná střelba stále. Už jsou na to zvyklí, tak se těším.