Arménie 

 
Zorats Karer: jakési arménské Stonehenge, zřejmě první observatoř starověku, která vznikla před asi 7 500 tisíci lety.
 
Pyramida Dvin: Byla centrem hlavního města starověké Armenie, doložené osídlení se datuje do 3.tisíciletí př.n.l. Dvin prosperoval jako jedno z nejlidnatějších a nejbohatších měst té doby. Město muselo čelit mnoha vpádům (Peršané, Osmané...), ti poslední, Mongolové, město zničili definitivně, zůstaly už jen zbytky stupňovité pyramidy.

Dějiny Arménů se v mnohém podobají dějinám Židů, také vytvořili malé, ale významné menšiny v mnoha zemích světa a stejně jako Židé se stali terčem genocidy. Turci se během první světové války rozhodli, že „nepohodlné“ Armény, kteří chtěli mít svůj nezávislý stát, úplně vyhladí. Odhaduje se, že během první světové války a krátce po ní zavraždili Turci kolem 1,5 milionu Arménů a v současnosti velká část historické Arménie, včetně jezera Van a posvátné hory Araratu, je dnes na území Turecka. 

Arménská apoštolská církev odvozuje svůj počátek z misijních cest apoštolů Bartoloměje a Judy Tadeáše. Je jednou z nejstarších křesťanských společenství a nejstarší případ státní církve. Arménie přijala křesťanství jako státní náboženství v roce 301 n.l.! Má dnes přibližně 6-8 miliónů členů a kromě samotné dnešní Arménii působí zejména v Náhorně-karabašské republice. 

Arménská apoštolská církev stejně jako Judaismus neuznává postavu Ježíše Krista jako boha i člověka, nýbrž "jen jako boha". Tento zdánlivě nepatrný rozdíl je dle mého názoru oním "zakopaným psem" nezměrného utrpení Arménů i Židů. Všichni věřící, kteří Krista v Arménii následují, tímto rozdílem "zabíjí Ábela", ono vnitřní dvojče, které je nutné přijmout a zpracovat. Připadá mi to jako hra v kuličky. Arméni jsou tak blizoučko důlku, ale stejně se nemohou strefit. Během staletí ten důlek totiž zarostl travou a není ho už vidět. A tak se cvrnká a cvrnká a od důlku se už jen vzdaluje a vzdaluje. Je to jako například se studiem na střední škole. Aby student uzavřel ročník, musí mít "zdolány" všechny předměty. Pokud nějaký nezvládne, čeká ho reparát a buď postoupí nebo se musí vrátit znovu na začátek ročníku a znovu studovat i předměty, které už zvládl. Ještě složitější je to s maturitou. Pokud někdo nesloží ani opravnou zkoušku, jakoby nemá vůbec nic! A je pravděpodobné, že ho to bude hryzat tak dlouho, dokud se opět nepostaví na úplný začátek - třeba začne studovat školu při zaměstnání nebo se učit něco jiného a poučen z dřívějších chyb nakonec maturitu či jiné učení zvládne.

A Arméni se musí znovu postavit na začátek a ponaučeni utrpením přijmout své hlubiny. Namyšlenost Arménů je totiž opravdu neúměrná. Jsou schopni každou konverzaci začít tím, že jsou nejchytřejší, nejvzdělanější, nej, nej, nej..... Cítí se vyvoleni, první křesťané, ale pomyslný důlek ne a ne najít. Ale jak jinak nám Nebesa mají sdělit, že jsme vybočili z cesty než skrze utrpení, které zesiluje tak dlouho, dokud se nám nerozsvítí. A jakoby čím je jednotlivá duše či národ blíž cíli, tím je to těžší. Jak blaze je mladým duším.... 

Dovolím si použít příměr s mozaikou pazzle. Některé dílky mohou být barevně i tvarově velmi podobné, což může sváděk k záměně. A skládáme a skládáme v dobré víře, že je to správně (jsme přeci inteligentní). Ale nakonec pravda stejně vyjde najevo a čím déle jsme přesvědčeni o bezchybnosti a nevidíme slabounká varování, tím těžší bude návrat k bodu, kde jsme do mozaiky nedali ten správný dílek. Je nutné se vrátit tam, kde se chyba stala. 

V žádné jiné zemi jsem nepociťovala toliko rozporů. Na jedné straně bída (potulné smečky podvyživených psů, povalující se odpadky všude, velmi nízké mzdy, sídliště jsou horší než Chánov...), na straně druhé extremně silné energie. Jakoby pocit marnosti, smutku a posvátna současně. Čtvrtina obyvatel byla brutálně zabita při genocidě před sto lety, v roce 1988 při zemětřesení zahynulo na 60 000 lidí, válka v Náhorním Karabachu trvá od roku 1999 a střílí se tam stále. Měla jsem rozhovor s přímou účastnicí karabašské genocidy. Jako zázrakem přežila, nicméně byla postřílena celá její vesnice. Vojáci se samopaly vtrhli do jejich domu v noci. Byla ještě dítě, to jí zřejmě zachránilo život, ale zastřelili jí bratra i otce. 

 

Katedrála Ečmiadzin - nejstarší křesťanský chrám:

Byl vybudovaný roku 303 n.l. a je to nejstarší křesťanský chrám na světě, který dodnes slouží svému účelu. Znamená pro Armény totéž co pro katolíky Vatikán. Oslav 1700. výročí přijetí křesťanství se zde zúčastnil i papež Jan Pavel II., papež František byl v Ečmiadzinu v roce 2015. A právě propojenost s Vatikánem je tady znát. Na rozdíl od ostatních kostelů a chrámů, které jsem v Armenii navštívila, zde žádné mystično není, pocitově velice nepříjemné místo.
Byla jsem zde svědkem "pokusu o křest" asi tříletého dítěte, které vřískalo, utíkalo, chovalo se spíš jak v čekárně sadistického zubaře. Měli co dělat, aby ho vůbec udrželi v prostoru. A popravdě, ani jsem se nedivila. Křtitelnice vypadala jako pitevní stůl - odtokový kanálek, sprcha s ledovou vodou, kněz s výrazem středověkého inkvizitora.... brrr.
 
Na Ečmiadzinu je patrné finanční bohatství - zlato, velmi drahá výzdoba, luxusní ubytování kněžích atd. Ečmiadzin se za podpory Vatikánu už zaprodal penězům a moci a v porovnání s životní úrovní Arménů jde o velmi propastný rozdíl. Potvrzuje se mi již zmíněná teze, že skutečný zasvěcený kněz sloužící Bohu může provádět církevní, potažmo alchymistické obřady bez jakéhokoliv hmotného vybavení třeba na poušti, zatímco mocí šmrcnutým kněžím nepomůže ani ta nejnádhernější katedrála na světě, jejich obřady zůstávají světsky manipulativní a duchovně jalové. 
Za církevní obřady je možné inkasovat vždy pouze desátek! Jak tomu rozumět? Pakliže jsou zasvěcení "seslána shora" pro urychlení "návratu ztraceného Syna", za zprostředkování není možné vydělat více než pomyslný desátek. Například - za jakoukoliv jednotku (den učení, zasvěcení, křest...), nemůže platba od jednotlivce přesáhnout 1 000Kč, pokud je přijímajících v jeden den více, nemůže taxa pro učitele přesáhnout 10 000Kč. Jakmile zprostředkovatelé božího zjistí, že je možné najednou vydělat více či mohou tahat za mocenské nitky, pokušení může být tak velké, že jen opravdu morálně chrabří dokáží odolat. Vždy bude existovat pokušení "nahnat do tělocvičny" co nejvíce platících za účelem jiným než je služba Bohu... Ečmiadzin je toho příkladem, už dávno není určen pro každého, obsah peněženky se stal tajným kriteriem.   
Jak silným symbolickým jazykem dostávají Arméni informaci o tom, kam se vrátit, co přijmout a uzdravit....  Přijmout Krista jako boha i člověka, navázat na tradici Noeho v celé své poctivosti a na "egyptské bárce" přeplout se všemi zvířaty v sobě přes vody nevědomí, zdolat beze zbytku Dílo v černém. Arménská pýcha to neumožňuje a tak národ trpí a trpí.
Myslím, že platí pravidlo "zesilujících porodních bolestí". Čím blíže zrození Syna, čím je návrat k Nejvyššímu blíž, tím je to těžší. Můžeme to připodobnit i k biologickému porodu, kdy poslední fáze bývají nejtěžší. Každá matka, která si přirozený porod zažila mi dá jistě za pravdu, že ke konci se temnoty hlásí o slovo nebývalou intenzitou. Rodička už mnohdy "nevidí", "neslyší", ztrácí pojem o čase, ego je také umlčeno a je v té chvíli jedno, jak žena vypadá atd., je v jakémsi posvátném deliriu. Nebo také vyjití hebrejů "z dělohy Egypta" po deseti bolestných ranách (zesilujících kontrakcích). Až fáze nejhorší temnoty a bolesti umožní konečné zrození v nové dimenzi. Arméni po staletí odolávali islámu, opět mi nedá připomenout teorii "temného bratra" se zahaleným ženstvím.... 
 
Možná se to vše zdá být podivné, proto si vezmu na pomoc grafologii. Jedná se o vědecky podloženou disciplínu, která spojuje dva póly zpracovávání informací. Racionální i intuitivní, jeden pól potvrzuje ten druhý. To znamená, že pokud v písmu intuitivně odhalíme nějakou vlastnost, musíme ji potvrdit ještě jinými racionálními soubory znaků. Teprve potom můžeme konstatovat, že naše bádání bylo správné, ověřené více metodami. Stejné je to při mysticko-alchymistickém bádání po souvislostech. Moji intuitivní tezi je nutné potvrdit ještě jinými hmatatelnými důkazy. A v případě islámu je nutné našlapovat obzvlášť opatrně. K potvrzení hypotézy, že je islám jedna z mnoha odnoží jediného boha seslaná pro ukázání cesty, mi pomáhá písmo. Arabské psané písmo je jedním z potvrzujících dílků podobně jako významy slov a slabik. Již jsem v jiných kapitolách pojednávala o významech slabik RA, AR, BAR atd. No, a když napíšu slovo ARAB, které pochází z hebrejštiny, máme složeninu slabiky ra a bar čtené pozpátku. Energetické obrácení ar a bar je nutné k tomu, aby se ar otočilo v Ra (bůh slunce RA) a rab v bar (zrození Syna). Potvrzujících důkazů mám v arzenálu více, ale nejsem přesvědčena o vhodnosti je zde předkládat.
 
 Vždy, když na trase hermetika sejdeme z cesty, sešle Nejvyšší zrcadlo, ukazatele cesty. Ale pokud se to nepochopí, zrcadlo narůstá, nabývá na síle, posiluje tak dlouho, dokud hermetik nepochopí. Tento systém funguje univerzálně napříč celou sebepoznávající projekcí Boha samotného. Je to na úrovni celého nám známého vesmíru, na úrovni galaxií, na úrovni Země jako celku, na úrovni jednotlivých civilizací, národů, rodin, jednotlivců, až po jednotlivé buňky. Je to pořád stejné. Svou "černou ovci" seslanou k sebepoznání má úplně vše. Každý národ, civilizace, jednotlivé rodiny, jednotlivci .... 
Uvedu příklad Češi versus Romové. Jsme národem posilujícím energie světské morálky, plánování, pracovitosti, sterilní čistotnosti, spořádanosti atd. Nicméně těmito preferencemi více a více se vzdalujeme od Jednoty. Bylo jasné, že nám bude sesláno zrcadlo k uvědomění druhé poloviny. Neznamená to, že to musíme žít, ale je nutné přijmout, že i my v sobě neseme potenciál amorálnosti, neplánování, lenosti, špinavosti, hlučnosti atd. Ale opět je to naše pýcha, kvůli které nechápeme a obviňujeme zrcadlo. Světská opatření na úrovni politiky mohou mít pouze krátkodobé dílčí (a velmi drahé) výsledky, v hlubině problému (křtu) se však neděje vůbec nic.
Také mi nedá nevznést úvahu o rakovině. Na úrovni energií se jedná o neosvětlené (nepřijaté) temnoty vstupující do fyzického těla, které takto zůstávají nerozpoznány po velmi dlouhou dobu. Rakovině vždy předchází několik varovných fází a to i v případě nemocných malých dětí. Reinkarnační terapie mluví jasně - některá neosvětlená témata nevidíme i po několik životů. A "zbloudilá temná" buňka, která nevidí souvislosti a mocenským nárokem sama chce určovat pravidla a vládnout, stává se bezohledně zhoubnou stejně jako zaprodaná církev...... Jak si vůbec může někdo stěžovat, že onemocněl rakovinou? Proces je v takovém případě nepochopen po velmi dlouhou dobu, "černá ovce ve formě temných buněk" neprošla procesem osvětlení, uvědomění a přijetí těmi "zdravými" a proto zrcadlo bezohledně roste a roste podobně jako Romové, rakovina či jiní "vyslanci temnot". Děje se to tak dlouho, až se sami temní vyslanci stávají vládci neuvědomující si, že smrtí "zdravého" hostitele zahynou i oni samotní. Slovo zdravého jsem dala do uvozovek úmyslně, protože zdravý nikdy není ten, který nechápe léčebné vyslance temnot (had, Seth...), pouze pseudozdraví může po nějakou dobu více či méně úspěšně předstírat díky farmaceutickému průmyslu atd.
 
 Armenie leží na tektonickém bodu zlomu. Země je rozdělena obrovskou puklinou v zemi. Jakoby nám to chtělo říct, která polovina nakonec zvítězí? Nebo dojde k přemostění? Přemostění dvou hemisfér? V místě zlomu je maličký kostelík a u něj je zcela výjimečný chačkar. Nikde jinde jsem neviděla takovou vytesanou symboliku na jednom kameni a ještě ke všemu přímo u zlomu. Dole je vytesaný květ života, nad ním židovská menora a nahoře křesťanský kříž..... 
 
 
 
 
 
 
 

 

klášter Gerhard. byl založen již ve 4. století jako skalní klášter, podle legendy zde byla kdysi uchovávána část kopí, kterým byl jedním z římských vojáků probodnut do boku na kříži Ježíš. Právě z této rány vytékala vykoupená krev....Celý komplex začali lidé vytesávat shora, to znamená nejdřív otvor, kterým dnes dopadá světlo, následovalo postupné rozšiřování, až dávní kameníci vytesali celý prostor chrámu. Ze skalního masivu jsou vytesány sloupy i klenba a teprve až bylo dílo hotovo, prorazili z boku průchody. Komplex středověkých budov je obklopen skalnatými štíty a motivem stavět v tak náročném terénu byla zcela jistě ochrana před nájezdníky, je to podobné jako ochrana chrámu ohně v íránské poušti. Celý komplex zviditelnil až dobudovaný kostel zasvěcený Panně Marii. Přidávám obrázek ohně v Chrámu ohně v Íránu, po staletí nepřetržitě hoří v nádobě - kalichu!

Kopí z kristova boku .... vykoupená krev - to je vlastně jedno z ústředních témat křesťanství.  Co to znamená jsem již podrobněji popisovala v jiných kapitolách a klášter Gerhard jakoby opravdu nese energii vykoupení. Říkají tomu arménské Lurdy, jelikož se zde prokazatelně stalo několik zázraků. Jedním z nich byla událost taková: na nádvoří při nějakém svátku byly stovky lidí, když se ze skály utrhl několikatunový balvan. Spadl přímo doprostřed nádvoří tak šikovně, že se nikomu nic nestalo. Kámen zabořený do země je tam na památku dodnes. V první hale je svatý pramen s živou vodou a říká se, že kdo se této vody dotkne, zůstane déle mlád. V krátkém videu je zachycený obřad křtu. Co se při obřadu mluvilo netuším, ale atmosféra byla velmi silná. 

www.youtube.com/watch?v=Q40TQMrQ9X0&feature=youtu.be

Khor Virap je klášter u hory Ararat, místo spojené se vznikem prvního křesťanského státního náboženství na světě (roku 301 n.l.). Král té doby Trdat III.Veliký dal Grigora Illuminata (Řehoře Osvětitele - následovníka apoštolů Judy Tadeáše a Bartoloměje) uvěznit v kobce pod zemí, klášter byl postaven nad kobkou. Je hluboká asi 7 metrů a slézá se do ní úzkým žebříkem. Je docela nepochopitelné, že tam mohl sám bez denního světla tak dlouhou dobu přežít. Pobyla jsem v kobce sotva pár minut a stačilo..... Arménie v té době byla pod vlivem Říma a urputné pronásledování křesťanů probíhalo i v Arménii. Král dal uvěznit a mučit Řehoře, aby ho přinutil se křesťanství vzdát. Trdat také po římském vzoru pronásledoval křesťany, poručil znásilňovat jeptišky atd. Zemi ale po jeho hrůzných činech postihla neštěstí včetně šířícího se moru. Králova sestra měla vidění, že jen Řehoř, uvězněný již dlouhých 13 let, může zemi zbavit hrůz. Řehoř byl osvobozen (v kobce přišel o zrak), vysvěcen na biskupa a stal se první hlavou arménské církve. 

Jak neuvěřitelně silné toto místo na úpatí Araratu je se slovy popsat nedá. Je to přesně místo, kde Noe založil vinici (je tam stále) po potopě světa. Také místo, kde se Cham dopustil svatokrádeže a také místo současného oplocení Araratu, který si nárokují Turci. Posvátné místo patří právě těm Turkům, kteří brutálně zmasakrovali téměř 1 600 000 Arménů včetně žen a dětí. Je to místo, kde je národní hrdost Arménů těžce zkoušena. Je to asi podobné, jako kdyby přišli Němci do Čech, oplotili Říp a katedrálu sv. Víta s tím, že je to jejich a my bychom s tím nemohli nic dělat. Nebo ještě jinak, jako kdyby si Němci přivlastnili třeba Zeď nářků v Jeruzalémě, postavili tam supermarket a Židé by se na to mohli dívat jen zpoza plotu. 

Proč utrpení prvních křesťanů na světě nebere konce? Možná je to právě proto, že žádný křest v ryzí poctivosti neexistuje, tudíž neexistuje ani pravé ryzí křesťanství! A jak jinak má Nejvyšší ukázat na špatně poskládané puzzle, jiný způsob než skrze utrpení neexistuje. Jak příznačné také je jméno Řehoř Iluminat.... Ilumináti - je to stále stejné jako s Chamem. Mocenský nárok a chamtivost těch, kteří spěchají a křiví učení těch na začátku..... Kristus přece řekl: "Kdo má, dostane přidáno, kdo nemá, bude mu odňato i to, co má" - nebo: "vidí třísku v oku bližního, ale ne trám ve svém oku vlastním". Dokud tyto věty nebudou pochopeny a přijaty, byla oběť na kříži zbytečná... Pýcha Arménů na to, že jsou vyvoleni (podobně jako Židé) jim nedovoluje pravou podstatu křesťanství vidět. Kdo spěchá k výšinám a odmítá se potopit, toho návrat k dolním vodám stejně nemine. A co se nestane na úrovni duše, bude vykonáno světem hmotným (když to nejde po dobrém........). Lež je sladká na začátku, ale hořká na konci, pravda je hořká na začátku, ale sladká na konci.... Neptun nechává pozdravovat....

Na místě Khor Virap jsem zažívala jednu energetickou facku za druhou. Bez objektivního důvodu jsem měla chvíli sevřené hrdlo, tíseň, pláč, pocit marnosti, vzteku a smutku, za chvíli zase pocity až nedpozemsky prožívaného blaha.

 Navštívila jsem mnoho mystických míst, ale moje srdce zůstalo v Arménii.... 

 

 

 

.