Arménie



Dějiny Arménů se v mnohém podobají dějinám Židů, také vytvořili malé, ale významné menšiny v mnoha zemích světa a stejně jako Židé se stali terčem genocidy. Turci se během první světové války rozhodli, že „nepohodlné“ Armény, kteří chtěli mít svůj nezávislý stát, úplně vyhladí. Odhaduje se, že během první světové války a krátce po ní zavraždili Turci kolem 1,5 milionu Arménů a v současnosti velká část historické Arménie, včetně jezera Van a posvátné hory Araratu, je dnes na území Turecka.
Arménská apoštolská církev odvozuje svůj počátek z misijních cest apoštolů Bartoloměje a Judy Tadeáše. Je jednou z nejstarších křesťanských společenství a nejstarší případ státní církve. Arménie přijala křesťanství jako státní náboženství v roce 301 n.l.! Má dnes přibližně 6-8 miliónů členů a kromě samotné dnešní Arménii působí zejména v Náhorně-karabašské republice.
Arménská apoštolská církev stejně jako Judaismus neuznává postavu Ježíše Krista jako boha i člověka, nýbrž "jen jako boha". Tento zdánlivě nepatrný rozdíl je dle mého názoru oním "zakopaným psem" nezměrného utrpení Arménů i Židů. Všichni věřící, kteří Krista v Arménii následují, tímto rozdílem "zabíjí Ábela", ono vnitřní dvojče, které je nutné přijmout a zpracovat. Připadá mi to jako hra v kuličky. Arméni jsou tak blizoučko důlku, ale stejně se nemohou strefit. Během staletí ten důlek totiž zarostl travou a není ho už vidět. A tak se cvrnká a cvrnká a od důlku se už jen vzdaluje a vzdaluje. Je to jako například se studiem na střední škole. Aby student uzavřel ročník, musí mít "zdolány" všechny předměty. Pokud nějaký nezvládne, čeká ho reparát a buď postoupí nebo se musí vrátit znovu na začátek ročníku a znovu studovat i předměty, které už zvládl. Ještě složitější je to s maturitou. Pokud někdo nesloží ani opravnou zkoušku, jakoby nemá vůbec nic! A je pravděpodobné, že ho to bude hryzat tak dlouho, dokud se opět nepostaví na úplný začátek - třeba začne studovat školu při zaměstnání nebo se učit něco jiného a poučen z dřívějších chyb nakonec maturitu či jiné učení zvládne.
A Arméni se musí znovu postavit na začátek a ponaučeni utrpením přijmout své hlubiny. Namyšlenost Arménů je totiž opravdu neúměrná. Jsou schopni každou konverzaci začít tím, že jsou nejchytřejší, nejvzdělanější, nej, nej, nej..... Cítí se vyvoleni, první křesťané, ale pomyslný důlek ne a ne najít. Ale jak jinak nám Nebesa mají sdělit, že jsme vybočili z cesty než skrze utrpení, které zesiluje tak dlouho, dokud se nám nerozsvítí. A jakoby čím je jednotlivá duše či národ blíž cíli, tím je to těžší. Jak blaze je mladým duším....
Dovolím si použít příměr s mozaikou pazzle. Některé dílky mohou být barevně i tvarově velmi podobné, což může sváděk k záměně. A skládáme a skládáme v dobré víře, že je to správně (jsme přeci inteligentní). Ale nakonec pravda stejně vyjde najevo a čím déle jsme přesvědčeni o bezchybnosti a nevidíme slabounká varování, tím těžší bude návrat k bodu, kde jsme do mozaiky nedali ten správný dílek. Je nutné se vrátit tam, kde se chyba stala.
V žádné jiné zemi jsem nepociťovala toliko rozporů. Na jedné straně bída (potulné smečky podvyživených psů, povalující se odpadky všude, velmi nízké mzdy, sídliště jsou horší než Chánov...), na straně druhé extremně silné energie. Jakoby pocit marnosti, smutku a posvátna současně. Čtvrtina obyvatel byla brutálně zabita při genocidě před sto lety, v roce 1988 při zemětřesení zahynulo na 60 000 lidí, válka v Náhorním Karabachu trvá od roku 1999 a střílí se tam stále. Měla jsem rozhovor s přímou účastnicí karabašské genocidy. Jako zázrakem přežila, nicméně byla postřílena celá její vesnice. Vojáci se samopaly vtrhli do jejich domu v noci. Byla ještě dítě, to jí zřejmě zachránilo život, ale zastřelili jí bratra i otce.
Katedrála Ečmiadzin - nejstarší křesťanský chrám:




klášter Gerhard.
byl založen již ve 4. století jako skalní klášter, podle legendy zde byla kdysi uchovávána část kopí, kterým byl jedním z římských vojáků probodnut do boku na kříži Ježíš. Právě z této rány vytékala vykoupená krev....Celý komplex začali lidé vytesávat shora, to znamená nejdřív otvor, kterým dnes dopadá světlo, následovalo postupné rozšiřování, až dávní kameníci vytesali celý prostor chrámu. Ze skalního masivu jsou vytesány sloupy i klenba a teprve až bylo dílo hotovo, prorazili z boku průchody. Komplex středověkých budov je obklopen skalnatými štíty a motivem stavět v tak náročném terénu byla zcela jistě ochrana před nájezdníky, je to podobné jako ochrana chrámu ohně v íránské poušti. Celý komplex zviditelnil až dobudovaný kostel zasvěcený Panně Marii. Přidávám obrázek ohně v Chrámu ohně v Íránu, po staletí nepřetržitě hoří v nádobě - kalichu!
Kopí z kristova boku .... vykoupená krev - to je vlastně jedno z ústředních témat křesťanství. Co to znamená jsem již podrobněji popisovala v jiných kapitolách a klášter Gerhard jakoby opravdu nese energii vykoupení. Říkají tomu arménské Lurdy, jelikož se zde prokazatelně stalo několik zázraků. Jedním z nich byla událost taková: na nádvoří při nějakém svátku byly stovky lidí, když se ze skály utrhl několikatunový balvan. Spadl přímo doprostřed nádvoří tak šikovně, že se nikomu nic nestalo. Kámen zabořený do země je tam na památku dodnes. V první hale je svatý pramen s živou vodou a říká se, že kdo se této vody dotkne, zůstane déle mlád. V krátkém videu je zachycený obřad křtu. Co se při obřadu mluvilo netuším, ale atmosféra byla velmi silná.
Khor Virap je klášter u hory Ararat, místo spojené se vznikem prvního křesťanského státního náboženství na světě (roku 301 n.l.). Král té doby Trdat
III.Veliký dal Grigora Illuminata (Řehoře Osvětitele - následovníka apoštolů Judy Tadeáše a Bartoloměje) uvěznit v kobce pod zemí, klášter byl postaven nad kobkou. Je hluboká asi 7 metrů a slézá se do ní úzkým žebříkem. Je docela nepochopitelné, že tam mohl sám bez denního světla tak dlouhou dobu přežít. Pobyla jsem v kobce sotva pár minut a stačilo..... Arménie v té době byla pod vlivem Říma a urputné pronásledování křesťanů probíhalo i v Arménii. Král dal uvěznit a mučit Řehoře, aby ho přinutil se křesťanství vzdát. Trdat také po římském vzoru pronásledoval křesťany, poručil znásilňovat jeptišky atd. Zemi ale po jeho hrůzných činech postihla neštěstí včetně šířícího se moru. Králova sestra měla vidění, že jen Řehoř, uvězněný již dlouhých 13 let, může zemi zbavit hrůz. Řehoř byl osvobozen (v kobce přišel o zrak), vysvěcen na biskupa a stal se první hlavou arménské církve.
Jak neuvěřitelně silné toto místo na úpatí Araratu je se slovy popsat nedá. Je to přesně místo, kde Noe založil vinici (je tam stále) po potopě světa. Také místo, kde se Cham dopustil svatokrádeže a také místo současného oplocení Araratu, který si nárokují Turci. Posvátné místo patří právě těm Turkům, kteří brutálně zmasakrovali téměř 1 600 000 Arménů včetně žen a dětí. Je to místo, kde je národní hrdost Arménů těžce zkoušena. Je to asi podobné, jako kdyby přišli Němci do Čech, oplotili Říp a katedrálu sv. Víta s tím, že je to jejich a my bychom s tím nemohli nic dělat. Nebo ještě jinak, jako kdyby si Němci přivlastnili třeba Zeď nářků v Jeruzalémě, postavili tam supermarket a Židé by se na to mohli dívat jen zpoza plotu.
Proč utrpení prvních křesťanů na světě nebere konce? Možná je to právě proto, že žádný křest v ryzí poctivosti neexistuje, tudíž neexistuje ani pravé ryzí křesťanství! A jak jinak má Nejvyšší ukázat na špatně poskládané puzzle, jiný způsob než skrze utrpení neexistuje. Jak příznačné také je jméno Řehoř Iluminat.... Ilumináti - je to stále stejné jako s Chamem. Mocenský nárok a chamtivost těch, kteří spěchají a křiví učení těch na začátku..... Kristus přece řekl: "Kdo má, dostane přidáno, kdo nemá, bude mu odňato i to, co má" - nebo: "vidí třísku v oku bližního, ale ne trám ve svém oku vlastním". Dokud tyto věty nebudou pochopeny a přijaty, byla oběť na kříži zbytečná... Pýcha Arménů na to, že jsou vyvoleni (podobně jako Židé) jim nedovoluje pravou podstatu křesťanství vidět. Kdo spěchá k výšinám a odmítá se potopit, toho návrat k dolním vodám stejně nemine. A co se nestane na úrovni duše, bude vykonáno světem hmotným (když to nejde po dobrém........). Lež je sladká na začátku, ale hořká na konci, pravda je hořká na začátku, ale sladká na konci.... Neptun nechává pozdravovat....
Na místě Khor Virap jsem zažívala jednu energetickou facku za druhou. Bez objektivního důvodu jsem měla chvíli sevřené hrdlo, tíseň, pláč, pocit marnosti, vzteku a smutku, za chvíli zase pocity až nedpozemsky prožívaného blaha.
Navštívila jsem mnoho mystických míst, ale moje srdce zůstalo v Arménii....
.